images/logo.png
SHWB na blogspot  | Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Victor Hugo - Devadesát tři

Tento román klasického francouzského spisovatele Victora Huga popisuje události roku 1793, tedy roku, kdy se velká francouzská revoluce začala lámat ve svůj opak. Tuto složitou dobu vnímáme v románu velmi plasticky díky množství osob z hlediska historie sice bezvýznamných, ale reálných a lidských. V románu lze nalézt určitou uměleckou anatomii revoluce, nejenom té francouzské ale obecně libovolné, díky velkému množství detailů chápeme složitost revolučního procesu i jeho roztříštěnost.

Vnější vymezení děje tvoří občanská válka republikánů s roajalisty a obklíčení Francie nepřátelskými vojsky. Úvod patří sugestivnímu popisu průzkumu bretaňského lesa republikánským plukem Červených čapek. Vojáci nachází Michelle Fléchardovou, nebožačku se třemi malými dětmi, tu před smrtí zachrání markytánka pluku a nakonec pluk přijme Michelle i děti za své. Vzápětí se přenášíme do kanálu La Manche a sledujeme tajný návrat markýze Lantenaca do Francie, tohoto bretaňského prince chtějí francouzští roajalisté jako svého vůdce a francouzského krále. I přes svůj vysoký věk má markýz Lantenac jako generál přirozenou autoritu a respekt, což dokazuje při nehodě s dělem, které se nedbalostí jednoho dělostřelce uvolnilo a zdemolovalo podpalubí. Dělostřelec sice dělo zachytil a zabránil další zkáze, loď je však na několika místech proražena a ostatní děla jsou zničena. Lantenac nejdříve provinilého vyznamená za statečnost a pak ho nechá zastřelit za nedbalost, čímž dokazuje přítomným šlechticům svoji vůdcovskou vůli.

Loď však kvůli této nehodě zabloudila a ocitla se mezi skalisky v obklíčení republikánské flotily, posádka se připravuje na poslední boj. Markýz se však musí zachránit aby mohl zachránit Francii, proto prchá na člunu s dobrovolníkem jménem Halmalo jako doprovodem. Na moři Halmalo prohlásí, že je bratrem popraveného dělostřelce a chce se pomstít, Lantenac promlouvá o boží vůli i svém předurčení pro Francii a následném zatracení námořníka, ten upouští od svého úmyslu a dává se mu plně k dispozici. Na pobřeží dostává Halmalo instrukce, koho všeho má zburcovat pro zahájení roajalistické revoluce, markýz odchází jiným směrem a zjišťuje, že je na jeho hlavu vypsána tučná odměna. Vzápětí ho poznává starý žebrák Tellmarch, nechává ho však u sebe přespat z vděčnosti za dřívější almužny i proto, že nyní jsou oba psanci. Ráno se markýz ocitá v bitevní vřavě, místo očekávaného zajetí jej čeká vřelé přijetí, narazil totiž na své stoupence a tak okamžitě rozkáže vypálit vesnici, jež poskytla útočiště republikánům. Ve vesnici se ukrýval pluk Červených čapek známý z úvodu a tak jsou zastřeleny i markytánka a Michelle, její děti jsou odvedeny. Když spatří zkázu vesnice Tellmarch, lituje své pomoci, záhy však zjišťuje, že Michelle je jen těžce raněná a začíná jí léčit.

Nyní poznáváme i revoluční Paříž, chudou až na pokraj bídy ale prodchnutou revolučním nadšením. Republikánská Paříž bojuje proti roajalistickému zbytku Francie, ta je obklíčena dalšími nepřáteli, nicméně jak poznáváme díky podrobnému líčení, situace není zdaleka takto jednoduše polarizována. Seznamujeme se s bývalým knězem Cimourdainem, ten sloužil jako vychovatel vikomta Gauvaina, toho miloval jako vlastního syna. Nyní je Cimourdain idealistou revoluce a členem biskupství, nejradikálnější revoluční skupiny plné dobrodruhů, darebáků a idealistů. Cimourdain patří mezi neznámé revolucionáře, později zapomenuté, seznamuje se však i s těmi známými jako Robespierre, Danton a Marat. Ti rozebírají situaci, hledají nepřítele vnějšího i vnitřního a konstatují, že se roajalisté spojuji pod jedním vůdcem, totiž markýzem Lantenacem. Přesto vidí Marat úhlavního nepřítele uvnitř a brojí pro diktaturu, revoluce totiž ztrácí svoji radikálnost. Zmíněná trojice mocných vysílá Cimourdaina, jako zvláštního zmocněnce konventu, k veliteli expedičních vojsk, cílem tohoto vojska je porazit a zabít bretaňského prince, markýze Lantenaca. Jako zvláštní zmocněnec má Cimourdain svrchovanou moc i nad životem velitele a má právo nechat jej popravit, pokud neprojeví dostatečnou revoluční spravedlnost a tvrdost. S tím vším Cimourdain plně souhlasí a sám tento postoj propaguje a vyžaduje, přesto zbledne, když se dozví, že velitelem je právě Gauvain. Díky této pařížské vsuvce poznáváme konvent a to převážně díky obsáhlému seznamu jednotlivých osobností. Tento seznam čítá desítky ne-li stovky osob a díky naznačení osudu každého ze jmenovaných poznáváme revoluci v její plné šíři i tíži.

Také poznáváme území, kde probíhají boje, tedy Bretaň, její tajemné lesy a zaostalé sedláky, kteří vidí nebezpečí v revoluci, kterou nechápou a proto se v občanské válce postavili proti republice. Ve válce tak proti sobě stojí markýz Lantenac, princ bretaňský a vikomt Gauvain, jeho prasynovec. Oba velitele i jejich taktiku poznáváme blíže v bitvě u Dol. Toto městečko obsadil Lantenac šesti tisíci sedláky, Gauvain jej napadl patnácti sty vojáky, využil však noční tmy a lsti a městečko získal. Při těchto bojích jsou Gauvainovi velkou oporou zbytky pluku Červených čapek, Lantenac totiž stále drží v zajetí "jejich" tři sirotky jako rukojmí. Smrt obou žen a odvedení tří dětí je mnohokrát zmíněno jako snad nejstrašnější markýzův zločin, přestože v zuřící občanské válce umírali tisíce lidí. Při jedné ze šarvátek v Dol se ocitne Gauvain ve smrtelném nebezpečí, v poslední chvíli jej zachrání dorazivší Cimourdain. Radost se setkání učitele a žáka je oboustranná, Cimourdain však brzy konstatuje Gauvainovu měkkost, když nedá zastřelit muže, který ho málem zabil. Cimourdain a Gauvain tak představují dvě tváře revoluce, bývalý kněz je nelítostný a krutý, bývalý šlechtic a voják zase soucítí s poraženými a dává jim milost, chce protivníky přesvědčit nejen zbraní, ale také lidskostí.

Vracíme se k Michelle Fléchardové, ta po uzdravení a dlouhém tichém přemýšlení vyráží hledat své děti hnána zoufalstvím a sílou matky. Na radu jednoho z venkovanů se vydává do Tourgue, tedy Tour-Gauvain, věž Gauvain. Místo, kde vyrůstal Gauvain, tedy mohutnou gotickou věž s vězením rozšířenou novodobým mostem se zámečkem poznáváme v podrobném popisu jednotlivých místností. V době vyprávění hájí tvrz markýz Lantenac s devatenácti muži, stojí proti přesile několika tisíc mužů pod vedením Gauvaina a Cimourdaina. Všichni místo dobře znají, Gauvain se zdráhá zaútočit na rodné sídlo, navíc má Lantenac jako rukojmí tři sirotky a hrozí jejich upálením v zámečku. Během jednodenního příměří poznáváme bídu i krásu dětí při jejich hrách v knihovně, bezstarostné děti uprostřed zuřící války netuší, jaké jim hrozí nebezpečí. Po vypršení ultimáta zaútočí republikáni na tvrz, posledních dvanáct členů pluku Červených čapek žádá o dovolení být v první linii a osvobodit robátka, která dříve přijali za vlastní. Dobývání tvrze je líčeno barvitě a podrobně, na straně obránců je líčena smrt muže po muži, ale děj není vůbec nudný. V poslední chvíli zachrání markýze námořník Halmalo, ten přichází tajnou chodbou o které dříve vyprávěl. Markýz před odchodem zapálí doutnákem zámeček s dětmi a ve chvíli, kdy začne zámeček hořet, přichází k jeho úpatí Michelle. Poznává svoje děti ale nemůže jim nijak pomoci ani ona, ani vojáci, nemají vodu ani žebříky.

Lantenac, dávno již v bezpečí lesních mýtin, zaslechne matčino lkaní a protože má, jako jediný, klíč od obrovských vrat, která představují jedinou cestu dětí na svobodu, tak se po chvíli rozmýšlení vydává zpět do tvrze a jemu úplně cizí děti zachrání. Cimourdain markýze samozřejmě zatýká a uvězní, po spíše formálním vojenském soudu čeká markýze smrt. Gauvain však vidí, že v markýzi zvítězila lidskost a stejná lidskost má podle něj zvítězit i na straně republiky, proto po dlouhém a těžkém rozhodování vejde do cely a nechává Lantenaca odejít ve svém oděvu, zaujímá jeho místo. Před odchodem hovoří Lantenac o šlechtické cti, kterou nemohou občané pochopit a která jim bude vždy chybět. Ráno je nad Gauvainem vynesen rozsudek smrti, byť jsou někteří vojáci na jeho straně, rozhodující hlas však má Cimourdain, ale ani pro něj nejde o lehké rozhodnutí. V noci před popravou diskutují oba muži o revoluci, bývalý šlechti Gauvain stále vidí humanitní podobu a opravdové lidství, bratrství a lásku, bývalý kněz Cimurdain zase vidí a propaguje krutost a nelítostnost, odmítá soucit. Ráno je Gauvain popraven a ve chvíli, kdy mu gilotina srazí hlavu, si prožene kuli srdcem i Cimourdain.

***

V knize poznáváme atmosféru roku 1793, tedy roku, v němž se francouzská revoluce, jako první velký pokus o všeobecnou svobodu lidu, začala lámat. Během revoluce se měnil vzájemný vztah všech společenských vrstev, zejména sedláků, šlechticů a kněží, všichni se však objevují na obou stranách barikády, tedy jak u republikánů, tak u roajalistů. A nejen díky tomu začala působit dějinná setrvačnost, která zvrátila kyvadlo dějin na opačnou stranu, a právě tento zlom autor zachycuje. V textu se objevují i drobné úvahy o svobodě, právu a revoluci, ty jsou ale spíše zřídkavé a slouží pro doplnění děje, ten je celkem čtivý a ubírá se svižně kupředu i přes občasné "výčtové" pasáže. Nevím, jestli to patří k francouzskému stylu, ale některé stylistické obraty a postupy, včetně zmíněných "výčtů" jsem viděl i v dalších románech francouzských autorů, zejména u J.Verna.

Autor popisuje pozadí revoluce, líčí detaily a drobnosti z jejího průběhu a uvádí i obecné principy, platné v dalších revolucích. Revoluční kvas poznáváme v šíři myšlenek, jejich útržků a výkřiků, lehké zahlceni fakty zobrazuje revoluci nesmírně plasticky, nevím o mnoha dílech, kde by byl fenomén (jakékoliv) revoluce takto detailně a čtivě zpracován. Při popisu konventu poznáváme obrovskou práci, kterou tento odvedl pro osvobození člověka jako jednotlivce, myšleno v rovině praktických nařízení a vyhlášek, čímž byl položen i základ naší současné společnosti. Ale mimo rovnosti, svobody a bratrství poznáváme také intriky a hlavně revoluční krutost.

Román ovšem nezachycuje jen "anatomii revoluce", obsahuje i celkem napínavý, zajímavý a až akční příběh, odvíjející se v mnoha liniích. Poznáváme lidi drcené kolem dějin i muže, kteří toto kolo tlačí a řídí, nebo si to alespoň myslí, než jsou jím sami zničeni. V ději se objevují jak dramatické tak romantické prvky a dalo by se uvažovat o jakési revoluční romantičnosti. Některé dějové zlomy v poslední chvíli jsou až přehnané, zvlášť v případě hlavního dějového zvratu, totiž markýzova návratu. Ten působí absolutně nereálně - markýz, který posílá bez mrknutí oka stovky lidí na smrt se vrací pro tři neznámé děti s vědomím, že jej nečeká žádný soucit ale smrt? Chápu ale, že tento obrat autor potřebuje k vyhrocení vztahu Cimourdaina a Gauvaina i kvůli úvahám o krutosti revoluce a lidskosti. Podobně mi v revolučním kontextu připadají nářky nad smrtí dvou žen a odvlečení tří sirotků poněkud útlocitné. A náhlý a až useklý konec mi k předchozí rozvláčnosti také nesedí, i když tento typ zakončení patří k určitému období nebo typu literatury.

Přes zmíněné výhrady stojí kniha za přečtení, je čtivá a několik dějových linií se dovedně splétá a dokresluje revoluční události o lidsky rozměr. Revoluce je ukázána ve veškeré své složitosti a jen těžko bych řekl, na čí straně jsou moje sympatie. Obrovská krutost se objevuje u republikánů i roajalistů, na obou stranách se však objevují různé myšlenkové proudy i výjimeční jedinci takže obecně vzato, moje sympatie mají všichni a nikdo.

13.07.2009
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
08.02.2019: Most! - Je to DÁŠA!
Chvíli jsem přemýšlel, jestli psát o seriálu Most! do Filmů nebo do Postřehů, nakonec jsem se rozhodl pro Postřehy. Důvod je ten, že seriály moc nesleduji, odrostl jsem na Červeným trpaslíkovi, Jistě pane ministře atd. a poslední, co jsem viděl, byla tak šestá série TBBT. Což je všechno docela vysoká laťka, zvlášť, když si vezmu ty různý český hospody a spol. tak si říkám, že je to
Office.com/Setup: Excellent information you have shared, thanks for taking the time to share with us such a great article. I really appreciate your work.
http://setupkeyinstall.com
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je
...
Saha | 09.01.2018
Statistiky
Aktualizováno: 04.06.2019
Počet článků/fotek: 1365/13742
(C) Saha - 1990 - 2019 - Verze 1.3.32 - 11.05.2019 - Generated by SHREC 2.214
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.