Robert Louis Stevenson - Kumpáni
Autor knihy "Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda" má na svědomí mnoho dalších próz dotýkajících se tajemna, jednou z nich jsou i "Kumpáni". Tato, svým rozsahem spíše povídka, zachycuje šílenství a hrůzu z moře osamělého muže.
V úvodu se seznamujeme s vypravěčem, mladíkem Karlem, který studuje na Edinburské universitě a prázdniny pravidelně tráví u strýce na usedlosti na malém pustém ostrůvku kdesi u skotského pobřeží. Na usedlost, kde žije pouze strýc, jeho dcera Mary a starý sluha, se Karel vydává po dokončení studií, cestou nás seznamuje s drsnou romantikou vřesovišť a skal. Detailně poznáváme i pobřeží poseté skalisky o která se tříští vlny, zvlášť nebezpečné místo nese název Kumpáni. Nebezpečné pobřeží je plné lidových pověstí, údajně zde leží i vrak španělské lodi Espirito Santo, zmínky o této lodi pro španělského vědce hledal Karel v archívu.
Cestou Karel uvažuje o tom, jak vyzvednout vrak španělské lodi z hlubin a získat její poklady, aby mohl pozvednout svůj rod k bývalé slávě a bohatství. Když dorazí ke strýci, je překvapen neobvykle luxusním vybavením jinak skromné chalupy, teprve během večera se strýc rozvykládá o nedávném ztroskotání lodi Kristina Anna, ze které všechno toto bohatství pochází. Během vyprávění se strýc rozohní proti mořským ďáblům a dalším zrůdám, slídícím pod hladinou. Strýc evidentně není ve své kůži, což potvrzuje i Mary, jeho změna snad souvisí se ztroskotáním lodi Kristina Anna. Karel během večera vyznává Mary lásku a chce ji odvést z nudného a pustého ostrova, ona jej žádá o chvíli strpení, vyloženě odmítavě se k jeho vyznání nestaví.
Karel se hned ráno vypraví do zálivu, kde spatří vrak lodi Kristina Anna i čerstvý hrob na pobřeží, o tom se mu nikdo nezmínil. Po důkladné obhlídce pobřeží určuje místo, kde by mohl být vrak Espirito Santo a potápí se do moře. Nejdříve vyloví přezku, potom lidskou kost, ta jej ale vyděsí a uvědomí si, jaké pohřebiště vlastně moře je a uteče. Poté však spatří muže ve člunu, kteří něco vyměřují, připomene si strýcovo vypravování o tajemném muži i svoje výzkumy v archívu a dojde mu, že jde o hledače pokladů. Spěchá proto varovat strýce před přítomností cizích lidí na ostrově, strýc je touto správou vzrušen a vyráží muže i jejich plachetnici sledovat. Na moři se však zvedá velmi silná bouře, plachetnice během ní ztroskotá, což je líčeno velmi barvitě. Strýc fascinovaně sleduje a prožívá zoufalství posádky, je spíše radostně vzrušen než že by s posádkou soucítil a nakonec lituje toho, že loď ztroskotala v hloubce, u Kumpánů, a že tedy nemůže její vrak vyrabovat. Karel se domýšlí, že pohřbený na pobřeží zemřel násilnou smrtí a my začínáme chápat strýcův strach z mořských hlubin. Když bouře pomine, ukáže se, že ztroskotání plachetnice přežil pouze jeden muž, zřejmě černošský sluha. Jeho temná silueta se poprvé objeví na vraku Kristiny Anny a značně strýce vyděsí, černoch pro něj představuje ztělesnění jeho hříchu. Uteče z domu a noc tráví venku, ráno se jej Karel, sluha i černoch snaží chytit a přivést k rozumu, strýc pronásledován černochem prchá do moře, kde se oba utopí.
V textu se míchá síla moře a drsné krajiny, pověrčivost, výčitky svědomí, osamělost, šílenství i záblesky silné víry. Strýc totiž neustále čte v bibli, bohužel jen o hrůzách a trestech, což jeho duševnímu zdraví neprospívá. Výsledkem zmíněných vlivů a podnětů je to, že strýc je napůl pomatený a nepříčetný, zvlášť proto, že tyto vlivy nacházejí úrodnou půdu v jeho hříchu a výčitkách svědomí. Jeho zločin sice není explicitně zmíněn a pouze si jej domýšlíme, je však jasné, že se autor zabývá zločinem a jeho dopadem na pachatele, strýc se sám trestá výčitkami svědomí, ty jsou umocněny strachem z mořských příšer i strachem z božího trestu. Povídka je svým způsobem působivější a zajímavější než "zprofanovaný" Jackyl a Hyde, má tajemnou a temná náladu chmurně počínajícího šílenství alá Poe, ale odehrává se v bezútěšné pustině skotského ostrůvku.