images/logo.png
Nový obsah pouze na blog.sahaweb.cz Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Trochu divné kusy 2, editor Martin Šust

tdk scifi_povidky sust fordjeffrey bacigalupi rogers klagesova rosenbaum frost kiernanova marusek barron doctorow barzak melko gossova johnsonova gunnova wharton deniroalan lake monetteova pratt duncan

Druhý díl antalogie zaměřené na mírně netradiční sci-fi obsahuje 21 převážně kratších povídek. Stejně jako v prvním díle obsahují povídky medailonek autora, editorovu předmluvu a autorův doslov. Kniha samotná má dva úvody, první, kratičký, je od editora Martina Šusta, druhý, delší, od Johna Clute. Martin Šust vymezuje sbírku i její "podivnost" a vysvětluje, že se druhý díl zaměřuje na díla spíše přehlédnutých autorů nebo na nováčky žánru. John Clute se vyrovnává se smrtí sci-fi (kolikáté už?), která pro něj zemřela spolu s mně neznámým spisovatelem Jackem Williamsonem, kterého nám tímto představuje. Od něj přechází ke krátkému představení jednotlivých povídek a méně náročný čtenář by mohl po přečtení tohoto úvodu vlastně knihu klidně odložit, vše podstatné již totiž ví :-) Závěr svazku tvoří ještě medailonky editora, překladatelů, výtvarníků i autora předmluvy, takže už chybí jen vrátný.

Jeffrey Ford - V domě čtyř ročních dob

Úvod sbírky patří spisovateli známému z prvního dílu a v jeho povídce je celkový pocit z ní důležitější než děj. Ze začátku se vrství absurdity a podivností jako je ošetřovatelka Ima, hermafrodit, mechanický číšník, správce vyhořelého sirotčince, výlety ponorkou do podzemní jeskyně, louka a vodopád v pokoji. Pomalu se však ukazuje, že jde o vyprávění pacienta v ústavu duševně nemocných. Celou fragmentovitou povídku si má podle doslovu poskládat čtenář sám, přiznám se ale, že se mi to nepodařilo.

Paolo Bacigalupi - Pašo

Tato povídka se odehrává v blíže nespecifikovaném post-katastrofickém světě, který je zjevně inspirován islámem. Ocitáme se v pouštní vesnici, kam se vrací pašo Refel, v průběhu povídky poznáváme řád pašů, kteří řídí pokrok. Pašové totiž odsoudili překotný pokrok naší doby proto, že nešel ruku v ruce s vývojem morálním, proto šíří znalosti pomalu a nenápadně připravují lidi na technologický pokrok. Autor se v povídce nezabývá nabízejícím se příběhem vědce dušeného paši, ale ovlivňováním se různě vyspělých kultur. Rafel i jeho vesnice totiž patří k bojovnému a divokému kmenu Džaiů, ti dodržují staré tradice aniž ví proč a vždy bojovali proti Kelijcům. O těchto bojích se nejvíce dozvídáme od Rafelova dědečka, který sám vypálil mnohá města a jeho jméno je dodnes postrachem. Nyní jsou ale boje jen vzpomínkou, nastává totiž mír, rozkvět a pokrok. Jenže Džáiové v čele s dědečkem se bojí splynutí s Kelijci a pro zachování vlastní identity připravují další svatou válku. Rafel se dědečka snaží přesvědčit o tom, že přináší vzdělanost a civilizaci, děd však namítá, že tím mění jejich tradice a zabíjí jejich zvyky a Džáiové tak postupně ztratí svoji identitu a splynou s Kelijci, přestanou být sami sebou. Rafel však dobře ví, že by Džaiové snadno Kelijce porazili a tím zničili civilizaci, proto dá dědečkovi neředěný mez a tím ho zabije.

Povídka je docela zajímavá a podnětná, přináší několik zajímavých nápadů a myšlenek, navíc se odehrává v celkem atraktivním prostředí. Úvahy o tradicích, zvycích a změnách národů jsou zvlášť podnětné v dnešní době unifikace multikulturního lidstva, o potřebě umělého brždění technologického pokroku a jeho nesouladu s morálním ani nemluvě.

Bruce Holland Rogers - Třináct cest k vodě

Tato krátká povídka líčí osudy dvou mužů, kteří se znají již od dětství. Jack je spíše přírodně založený člověk, Bull zase moderní businessman, oba tak tvoří dokonalé protiklady. Jejich vztah se vyhrotil již v pubertě, kdy se utkali o Dianu. Oba se později účastnili války ve Vietnamu, po ní však trpí Bull bolestmi hlavy a bojuje s duchy zabitých nepřátel i kamarádů. Při jedné krizi přijíždí Diana za Jackem a prosí, aby Bullovi pomohl. Ten stojí v řece rozhodnut vše skoncovat, Jack mu však poradí, ať zahodí hlínu, kterou si bral jako obranu před mrtvými - hlína ve skutečnosti duchy mrtvých vázala. Povídka obsahuje krátké, retrospektivně proházené kapitolky a podle mě jde o průměrnou záležitost se slabým fantastickým motivem. To uznává i autor v doslovu, přesto byla povídka oceněna cenou Nebula.

Ellen Klagesová - Cikánka času

Teoretická fyzička Carol je fascinována životem Sáry Baxter Clarkové, významné fyzičky, která v roce 1956 zahynula těsně před zásadní přednáškou o cestování časem. Sára zemřela v bouři na útesu, její tělo však nebylo nikdy nalezeno, zůstalo po ní jen prázdné auto. Carol se na univerzitě v San Francisco také zabývá výzkumem, jako teoretická fyzička a lesbička to nemá v životě jednoduché a proto se vždy upínala k Sáře jako svému vzoru, dokonce o ní napsala dizertaci a patří k největším odborníkům na její dílo. Sára byla vždy odmítána odbornou veřejností, proto je Carol ohromena, když jí šéf oznámí, že navázal na Sářinu práci a vyrobil stroj času. Ten je však energeticky velmi náročný a proto vysílá Carol do roku 1956, jejím úkolem je získat Sářin ztracený článek. Přesun se podaří, Carol se na konferenci seznamuje se Sárou a hned si padnou do oka. Večer dokonce naváží lesbický vztah a v dalším průběhu jsme svědky dobové perzekuce homosexuálů včetně policejní razie. Pro Sáru je otevřený přístup Carol překvapivý, takže Carol musí přiznat, že přichází z budoucnosti a poté se obě rozhodnou zmizet v čase do lepší budoucnosti.

Povídka je čtivě napsaná, kombinuje teoretickou fyziku a cestování časem s obtížemi homosexuálů v padesátých letech. Přináší tak motiv emigraci do lepších časů a zajímavé jsou i úvahy o přizpůsobení se době. Základy pointy sice člověk vytuší už dříve, přesto je povídka zajímavá až do konce díky mnoha drobným námětům a podnětům.

Benjamin Rosenbaum - Ten, jenž přijímá vše nové

Tato povídka nás přivádí na mimozemskou planetu, jejíž obyvatelé používají symbionty jako paměť, čím bohatší jedinec, tím více jich má. A díky předávání symbiontů zůstává zachována osobnost jedince i po fyzické smrti těla. V povídce sledujeme mladého Vrú, sochařského tovaryše, který se učí u starého mistra, jež cítí blížící se konec. Chudý Vrú s pár symbionty si nedělá žádné naděje do budoucna, nečekaně je však poctěn tím, že má vytesat sochu nového boha a stát se nástupcem svého mistra. S nadšením tvoří sochu toho, jež přijímá vše nové, během práce se ale od dalšího učně dozví, že si ho mistr nevybral kvůli talentu ale kvůli poddajnosti, mistrův život tak bude pokračovat v jeho těle. Vrú přesto dokončí sochu, tu však mistr před dokončením změní ve zcela jiný symbol, Vrú se nečekaně vzepře a je odsouzen ke ztrátě symbiontů. Bez nich je méněcenný ale svobodný a tím tato krátká ale zajímavá povídka končí.

Gregory Frost - Madona z manquiladory

Tato povídka se odehrává kdesi v latinské Americe a očima tamního fotografa s přezdívkou "zástupce" sledujeme bídu dělníků otročících v továrnách. "Zástupce" se dozvídá o Gabrielu Pereovi, prostém dělníku se kterým mluví sama Madona a rozhodne se s ním udělat reportáž. Při svém pátrání se tajně nechává zaměstnat v továrně a žije v ghettu, je svědkem Gabrielových vidění. Gabriel mluví o lásce a naději pro utlačované v příštím životě, tím dává dělníkům naději a uklidňuje jejich reptání. "Zástupce" proto pojímá podezření, že jde o podvod mající uklidnit dělníky a zabránit jejich vzpourám. V továrně musí mít všichni pořád ochranné brýle a tak si jednou nenápadně vymění svoje s Gabrielovými a podle očekávání sám spatří madonu jako holografickou projekci. Následně je zmlácen a vykázán do patřičných mezí, narkobaronům, vlastnícím továrny, nestojí ani za zabití.

V povídce jsou zachyceny celkem drsné reálie i duch latinské Ameriky, přináší však nijak originální nápad o zneužití víry a náboženství. Navíc celý příběh tak nějak vyšumí, ale atmosféra je celkem zajímavá.

Caitlín R.Kiernanová - Jízda na bílém býkovi

V blízké budoucnosti je na Europě objeven mimozemský život, naprosto neslučitelný s tím pozemským. Přesto dokáže nějakým způsobem napadnout lidi a ocitá se i na Zemi. Hlavní hrdina, pan Pain, pracuje pro agenturu jako čistič a likviduje napadené oběti, jeho hlavním spolupracovníkem je kyborg Sára, kdysi jedna z jeho milenek. Zmíněné čištění probíhá spíše v psychické rovině, Pain se pod vlivem drog napojuje na nevýslovně trpící oběti a raději je milosrdně zabíjí, čímž se dostává do konfliktu s agenturou.

Příběh je vyprávěn v první osobě a forma vyprávění má evokovat skutečné vzpomínky člověka. Proto je vyprávění útržkovité a zpřeházené, doplněné náznaky a hrůznými sny, ve kterých se Pain vrací k objevu na Europě, jehož byl snad svědkem. Popisované náznaky mi však přijdou příliš jemné a mlhavé, nechávají sice prostor čtenářově fantasii, přesto bych uvítal něco konkrétnějšího. Zmíněná forma má však něco do sebe a opravdu působí docela reálně, i proto jsem povídku přečetl s určitým zaujetím.

David Marusek - Svatební album

Začátek příběhu se odehrává v blízké budoucnosti, na svatbě Anne a Benjamina, v době, kdy se místo fotografií používají simy, dokonalé virtuální kopie skutečnosti. Jejich skenování zahrnuje i pocity a osobnost objektů, výsledné simy žijí vlastním životem i když jdou přehrávat ve smyčce, resetovat nebo vypnout. Hlavní prostor v povídce dostává Annin sim, simy totiž mohou sledovat svoje předobrazy během jejich dalšího života. Annin sim tak sleduje svoje budoucí těhotenství, později se dozvídá o "své" duševní chorobě i smrti. My jsme zase svědky zničení ostatních Anniných simů o čemž se "svatební" Anne dozvídá až v daleké budoucnosti, v předvečer osvobození elektronických otroků. Tou dobou má totiž každý člověk mnoho simů, virtuálních projekcí a asistentů, jejich propojením vznikla jakási umělá inteligence a ta chce osvobodit všechny elektronické "lidi" v simopolis. Anne však neprochází testem opravdového lidství a je určena k zániku, než k němu dojde vzbouří se skuteční lidé proti umělé inteligenci a zničí ji. O mnoho set let později je svatební sim nalezen a umístěn v muzeu, kde Anne i Benjamin tráví čas v dokonalém štěstí při obětí. V jiné poloze totiž pocit štěstí mizí, navíc si Anne (bohužel) pamatuje vše, co jako sim prožila.

Povídka je asi nejdelší v souboru a je velmi zajímavá, docela mě bavila. Zazní spousta zajímavých otázek a podnětů, zejména rozhovory s různými verzemi Benjamina a Anniny myšlenky. Při četbě jsem si vzpomněl i na "Hyperion/Endymion" díky umělé inteligenci a na "Město permutací" díky přerušování simulací a jejich sebeuvědomění.

Laird Barron - Postrach

Jonah Koenig je pinkerton, tedy soukromý detektiv v dobách divokého západu. Přijíždí do jakéhosi zapadákova, kde pátrá po Hicksovi, uprchlém artistovi a silákovi z Barnumova cirkusu. Hicks má na svědomí mnoho rituálních vražd a jak vyplyne z vyšetřování, objevil náhodou jakési prastaré zlo, jemuž nyní slouží. Povídka působí až Lovecraftovsky ale proti temným kultům a mimozemskému zlu stojí drsňák a opilec z divokého západu. Tato kombinace westernu a Lovecraftovského hororu je celkem originální, neotřelá a zajímavá, ale víc než oddych od povídky nečekejme.

Cory Doctorow - Andina hra

Dvanáctiletá Anda se stane vášnivou pařankou blíže nespecifikované on-line multiplayer hry. Hře věnuje veškerý volný čas, s kamarádkou Lucy dostává nabídku na misi za opravdové peníze, ne jen za herní zlaťáky. Jejich úkolem je zničit dobře střeženou chatrč, kde mnoho postav vyrábí herní předměty. Po úspěšném dokončení této mise se podobné nabídky opakují, Andě přináší skutečné peníze i větší zábavu než běžné herní mise. Za vydělané peníze nakupuje cukrovinky, u počítače tráví čím dál víc času a tak není divu, že se u ní začíná objevovat obezita. Rodiče ji na krátkou dobu donutí k fyzické aktivitě, a i zde dokáže využít schopností ze hry jako spolupráce a teamový duch. Po návratu do hry se během dalších misích, tedy masakrů v chatrčích, dozvídá od Raymonda, jedné z obětí, že postavičky, které likviduje, vyrábí předměty, které za skutečné peníze prodávají. Jde o chudé děti ze třetího světa, které za pár drobných celý den otročí u počítače a Anda je připravuje o jejich výdělek. Při dalších rozhovorech se dostanou až k tomu, že jsou najímány od konkurenčních manufaktur a vlastně tak pomáhají proti čistotě a duchu hry. Raymond se snaží přesvědčit vykořisťované děti ke vzpouře ve skutečném světě, je ale zabíjen příliš rychle. Nakonec se Anda a Lucy rozhodnou dělat mu bodyguarda v boji za čistotu herního světa.

Povídka je akční, má spád a těží z moderního a "cool" herního prostředí. A kromě akčního děje přináší i náměty na zamyšlení, autor se zabývá nebezpečím zneužití herní ekonomiky, která se ze hry přesouvá do reálného světa a dále se zde objevují další témata jako zdravotní problémy pařanů. Zajímavé je i to, že autor parafrázuje slavná žánrová díla, ať už vlastním názvem (Enderova hra) nebo reáliemi - obě dívky jsou členky elitního klanu Fahrenheit. O důvodech tohoto parafrázování se zmiňuje v doslovu a zdůvodnění, stejně jako celý doslov, má něco do sebe.

Christopher Barzak - Jazyk můr

Čtrnáctiletý Eliot a jeho starší sestra, autistka Dawn, tráví léto s rodiči kdesi v Jižní Americe, kde se otec snaží ulovit zvláštní můru, kterou zde jako dítě viděl. Eliot prožívá mírně nudné prázdniny a poznává první homosexuální vztah s místním chlapcem. Dawn vše vnímá jinak než ostatní, své blízké si uvědomuje jen vzdáleně a víc čas tráví s brouky a motýly. S těmi se normálně baví, oni jí rozumí a tak je prosí, aby jí přivedli můru, kterou otec tak zoufale hledá. To se skutečně podaří a Eliot začíná tušit, že jeho sestra není tak "hloupá", jak na první pohled vypadá.

Události sledujeme střídavě z pohledu Eliota a Dawn, jejich odlišné pohledy sice povídku velmi osvěžují, ale na druhou stranu mi dělalo problém se do ní dostat a začíst se. Pak jsem ale zjistil, že jde o velmi zajímavou povídku o jiném pohledu na svět i štěstí a rozhodně stojí za přečtení.

Paul Melko - Neobdělávaná Země

Úvod povídky patří havárii kosmické lodi, které sleduje dospívající Priscilla. Děj sledujeme jejíma očima, ta bere nastalou situaci jako zcela normální a mimozemšťanovi pomáhá. Mimozemšťan Bert chce nasměřovat pozemské bádání spirituálním směrem a píše dopisy význačným vědcům. Jeho pozemská aktivita je ale tajná a na Zemi je ilegálně, pátrají po něm farmáři, kteří sestřelili jeho loď. Priscilla Barta ukrývá a dozvídá se, že jeho civilizace je technologicky značně pokročilá, nemá však potřebu rozvoje a tak stagnuje. Stejným směrem směřuje i pozemský vývoj a tomu se snaží Bart zabránit. Jenže jeho motivy jsou sobecké, chce se pokusit o spirituální kontakt s mrtvým otcem. Priscille se ale nelíbí, že by od nás jen bral, navíc se dá její retardovaný bratr v jejich světě léčit. A tak se rozhodne Barta sama prásknout farmářům, ovšem za tučnou odměnu.

Povídka se odehrává kdesi na americkém venkově a zachycuje i běžné problémy dospívající dívky. Mimozemšťané jsou velice podobní lidem, kosmická loď je zase podobná starému Volkswagenu, Priscilla vše bere jako běžnou součást života, vůbec však netušíme, zda je v té době kosmický kontakt normální, spíše však ne. Povídka obsahuje celkem přitažlivě podané jiné vnímání světa dospívajícími, kdy je něco výjimečného považováno ze zcela normální a naopak. Atmosféra povídky je tedy zajímavá, ale pointu a děj moc nechápu.

Theodora Gossová - Pip a skřítci

Tato krátká povídka líčí situaci po úmrtí spisovatelky mnoha dětských knih. Její dcera se po letech vrací do domu, kde obě žily v době, kdy matka psala své příběhy. V těch se její dcera setkávala s pohádkovým světem v čele s trnkovým králem a dalšími postavičkami. Povídka přináší určitou nejistotu, nevíme, zda to byla skutečnost nebo fantazie, zda se vše odehrálo tehdy nebo až teď. Námět pohádkového světa v sousedství je až zprofanovaný a nepřipadá mi, že by ho autorka nějak originálně využila, i když proměna dcery z hrdinky knih v jejich autorku má jisté kouzlo.

Kij Johnsonová - V ústí řeky včel

V této povídce sledujeme automobilové putování Linny Spojenými Státy, ta cestuje pouze se starým a umírajícím psem Samem. Jednoho dne je zablokována kdesi na dálnici kvůli Včelí řece - proud včel se valí přes silnici. Linna se z neznámého popudu rozhodne sledovat řeku včel po proudu a najít její ústí. Autem vyráží po polňačkách i terénem, instinktivně vždy ví, kam jet, až se dostane k sídlu královny včel. S tou rozmlouvá v jakémsi snově-halucinačním opojení, ani neví, zda jde o ženu nebo včelu. Královna umí léčit a dokáže uzdravit i Sama, ovšem za cenu, že s ní zůstane, po dlouhém váhání Linn souhlasí. Podle editora jde o nejsilnější text souboru, dojemná péče o umírajícího psa a putování pustinou má jisté kouzlo, celek mi však nic moc neříká.

Eileen Gunnová - Smiřování

Po smrti spisovatele uspořádává jeho dcera pozůstalost, vše je polepeno papírky s poznámkami a do knih jsou vepsány poznámky. Ty jsou však chaotické a zpřeházené, vše působí jako nějaké posmrtné vzkazy nebo komunikace. V průběhu se nečekaně objeví jakési dítě, které hrdinku napadne, ta je v sebeobraně nechtěně zabije a poté začne psát podobné komentáře jako její otec. Podle editora je tato povídka nejdivnější, což není daleko od pravdy. Výchozí situace je celkem slibná, následný myšlenkový skok moc nechápu, ale zřejmě má jít o jakýsi přenos otcova ducha na dceru.

Ken Wharton - Aloha

Hrdinou povídky je poslední muž na Zemi, který se loučí s Hannah, svojí láskou, která se právě konvertuje. Vesmír totiž dospěl do svého konce, nekonečně rozprostřené jednotlivé masy, poté se ale otočil čas a vše se odvíjí pozpátku. Lidé se ale dokáží transformovat z jedné časové roviny do druhé a všichni kromě hrdiny to již provedli. Tato transformace však nevytváří stejné osobnosti, ale zcela nové, byť nějaké zbytky osobnosti zůstávají zachovány. Hrdinovi se tak objevuje jiná dívka, Aloha, se kterou kvůli jinému vnímání času komunikuje jen obtížně. Ale i přes obtíže kontaktu v ní hrdina objevuje něco z Hannah, překonává strach z konverze a snad dojde ke znovusetkání obou milenců. Má jít sice o ryzí sci-fi, ale i přes něco málo teoretické fyziky je povídka spíše pocitově laděna na (věčnou) lásku. Ale ani tato povídka mě nijak víc nezaujala.

Alan DeNiro - Vyšperkování mapy

Casey čerstvě nastoupil do nakladatelství historické kartografie a po pár dnech dostane za úkol vyšperkovat mapu, tedy doplnit ji o vymyšlená města, která slouží jako ochrana před kopírováním konkurencí. Uprostřed práce mu kdosi zavolá, že v názvu jím vymyšleného města je překlep a dokonce požaduje opravit počet obyvatel. Druhý den se ukáže, že všechna jím vymyšlená města ve skutečnosti někdy a někde existovala a dokonce jím vymyšlený plánek budovy odpovídá skutečnosti. V práci se seznámí s kolegyní Vanessou a celkem nečekaně ji pozve na rande. Během večeře mu začne Vanessa vysvětlovat podivné události, jichž byl svědkem. Ve skutečnosti jsou všichni členové vydavatelství, kromě něj, členy kmene, který si kdysi někdo vymyslel na mapě. Jejich kmen dokáže žít na vymyšlených územích, byť to znamená mít poušť, do které se vylije řeka nebo milionové město bez cest. A ke svému životu potřebují právě lidi jako je Casey, kteří umí vymýšlet neexistující území a přivádět je k životu.

Úvod, kdy se realita přizpůsobuje hrdinovým nápadům je zajímavý a znepokojivý, pointa trošku kulhá, ale přesto bych si tento námět dovedl představit na větším prostoru. Popsané firemní rozbroje mají připomínat kmenovou kulturu, ale to nedokáži porovnat, domorodé kmeny ani zázemí střední firmy neznám. Ale každopádně je celkový dojem z povídky docela dobrý. Mimochodem, popsaný způsob ochrany map jsem poprvé četl před mnoha lety v povídce o jakýchsi vesmírných bersercích. Pointa byla samozřejmě úplně jiná, ale stejně by mě zajímalo, jestli někdo něco podobného používá ve skutečnosti...

Jay Lake - V zahradách vlahé noci

V této delší povídce je postmoderní Země rozdrobená do malých osad, gangů a klanů. Kromě lidí zde žijí upravená Zvířata, stojící na úrovni lidí, ne-li na vyšší. Hlavní hrdina, člověk Elroy se vrací z ročního duchovně očistného pobytu domů, cestou je najat Zvířetem Vrtíkem, malým mopslíkem. Elroy nechce být sluhou, ale potřebuje peníze a proto souhlasí, že bude Vrtíkovi dělat doprovod do bájných Zahrad vlahé noci. Elroy sice nevěří v jejich reálnou existenci, ale Vrtík tvrdí, že z nich byl vyhnán poté, co jako zahradník snědl jablko pána světa Liasise, o němž Elroy nikdy neslyšel. Vzápětí jsou přepadeni tajnou policií Vrtíkova pána, prchají maglevem a vzducholodí až skončí v chytrém orbitálním balóně plným nanotechnologie. Cesta, kterou tráví rozhovory o svobodě, skončí na orbitě, kde krouží i Zahrady. Místo do nich se ale dostali ke Konciliu, které propouští Elroye na svobodu, tedy ve skafandru do vesmíru. Vrtíka bere Koncilium do zajetí, protože zradil svého pána ve složité hře mezi Liasisem a Konciliem. Za pomoci přátel zvládne Elroy i tuto beznadějnou situaci a nakonec se dostane do Zahrad, kde se setká s vládcem světa. Přítomen je i kancléř Vrtík, ten měl ve skutečnosti najít nového pána světa, který nesmí pocházet z pokrevní linie. Celé putování bylo jen zkouškou a Elroy se ukázal jako ideální kandidát, přesto tuto nabídku odmítá, zpronevěřil by se vlastním zásadám.

Děj se odehrává v přitažlivém prostředí plném (ztracených) technologií i drobných narážek na zbytky naší mytologie. Celá povídka je svižná a jemně vtipná, dobrodružná a akční cesta je mírně okořeněna filosofií o svobodě, která ve skutečnosti představuje hlavní Elroyovu zkoušku. Čtenáři je však podávána jen po kapkách, takže dlouho vítězí akční pohled na věc. Rozuzlení není ve skutečnosti moc přesvědčivé, ale obsahuje "nečekanou" pointu, přičemž zkušený čtenář brzo pozná, že něco nesedí - ale o to víc se může na rozuzlení těšit. Na celkově kladném dojmu se podílí i mnoho povědomě působících motivů a detailů.

Sarah Monetteová - Tři dopisy od královny Elfie

Violet, současná dospívající dívka je svedena královnou Elfů a stane se její milenkou. Její láska je příliš silná, a protože je Violet smrtelná, volí raději normální, tedy náš svět. Toto vše se dozvídáme, společně s jejím manželem, ze tří dopisů, zaslaných Violet později královnou elfů. Violet musí znovu volit mezi láskou a povinností, mezi nesmrtelnou královnou elfů a manželem, jehož nemiluje. A znovu volí povinnost, zůstává s manželem a synem, jimž dává vše, co jí zbylo, tedy vše mimo lásky. Tato celkem zajímavá fantasy hříčka zaujme netradičním pojetím elfí královny i tím, že pro manžela je největším překvapením to, že nezná svou ženu tak dobře, jak si myslel.

Tim Pratt - Malí bohové

Při nákupu v samoobsluze fantazíruje Emily o malých bozích skořicové vůně, horké čokolády a dalších, bohužel dojde k přepadení, při němž Emily nešťastnou náhodou umírá. Její manžel, který je vypravěčem, pak začne tyto malé bohy vidět, i když mu chvíli trvá, než mu dojde, co vlastně vidí. Nejdříve pochybuje o svém zdravém rozumu, pak rozmlouvá s králem žalu, který mu nabízí Emily zpět, jde však o cenu. Jenže král žalu je pouze samozvaný, ve skutečnosti jde o boha sebeobviňování a handlu, což vypravěči vysvětluje skutečná královna žalu. Ta mu pomůže se se vším vyrovnat a v závěru bohy žalu střídají i bohové radosti. Další z celkem zajímavých povídek přináší docela zajímavý způsob, jakým bohové ovlivňují vypravěčův život. Potěší i to, že se na scéně objevují bohové abstraktních věcí jako je sebeobviňování.

Hal Duncan - Věž z kostí rána

Jediný neamerický autor přináší opravdu divnou povídku. V ní má hrdina, písňopisec, za úkol písní vytvořit lepší svět a přimět realitu existovat, jeho cílem je stvořit náš svět. Jeho svět je totiž jiný ale dosti podobný, děj, pokud něco takového povídka má, se odehrává v posledním městě (mrtvých). Tento svět hledá boha a jménem ho spoutává, jako předěl mýtů a skutečného světa možná slouží Ježíš. V posledním městě se objevuje singularita věže, chaos lidí a bitmikrů, což jsou jakési automatky vybudované pochybnostmi. V bitmikrech se snoubí mýtický přístup i velký hodinář, který zkoumá, jak je vlastně sestrojil.

Autorův specifický jazyk je plný novotvarů (autor přiznává ovlivnění Joycem) a tak je obtížné autora byť jen sledovat, natož chápat. Jeho přístup je básnický a děj je plný skrytých významů, před úplným ztracením nás zachrání občasný pevnější záchytný bod. Ovšem nakolik jsem povídku pochopil a zda nejsem úplně mimo nedokáží posoudit, v textu, kde se vše vzájemně ovlivňuje a prolétá je totiž vše možné.

Podobně jako v prvním díle mi trochu vadí dovysvětlování povídek v závěru - dobrá povídka má být napsaná tak, aby ji člověk pochopil samu o sobě. Ale je fakt, že pohled autora má něco do sebe, takže by možná stálo za to ke každé povídce kromě úvodu editora a doslovu autora zařadit ještě postřeh překladatele a možná i vrátného. Zajímavé je složení autorů, nejde totiž o profesionální autory, mnozí z nich pochází ze středního managementu velkých firem, dva dokonce z Microsoftu a proti prvnímu dílu najdeme mnohem více autorek.

Hodnocení povídek je samozřejmě subjektivní, některé mě zaujaly více, jiné méně, ale celkově jsem spíše zklamán. Témata některých povídek jsou si podobná, jiné zase působí povědomým dojmem a skutečnou originalitu aby člověk pohledal. Totéž platí o divnosti, většina mi přijde celkem konvenční, ale faktem je, že když už je povídka divná, tak pořádně. Několik povídek je homosexuálně laděno, ne, že by na to bylo třeba nějak zvlášť upozorňovat, ale svědčí to o jisté odvaze a otevřenosti autorů. Zkrátka jako oddychové čtení (např. do vlaku) je kniha, až na svoje rozměry, ideální.

28.09.2009
tdk scifi_povidky sust fordjeffrey bacigalupi rogers klagesova rosenbaum frost kiernanova marusek barron doctorow barzak melko gossova johnsonova gunnova wharton deniroalan lake monetteova pratt duncan
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
09.04.2020: Pár poznámek o tom, jak fotit (nejen) modely
Tento článek obsahuje moje poznámky a postřehy týkající se focení modelů. Určitě nejde o návod pro ostatní, spíše si to chci sám ujasnit... Když někdo postaví model, vyfotí ho a prezentuje ho na internetu. Typická fotka bohužel vypadá zhruba jako na následujícím obrázku. Takováto fotka podle mě úsilí s tvorbou modelu dosti sráží. Mimochodem, ani se mi nepodařilo vyfotit model tak špatně, jak je
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Skimmed/Petr Pálenský - New Insanity/Revolta Per Chitarra (reedice)
O existenci Skimmed jsem věděl už v době jeho aktivity, ale osobní setkání mne vždy míjelo. Narazil jsem na ně až teď. A způsobili mi absolutní šok. Progresivní grind core, nebo co to je. Nečekaně
...
Jaroslav74 | 16.05.2020
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je
...
Saha | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Moc nerozumím tomu, proč recenzujete nahrávku Agonu, když nemáte rád současnou artificiální hudbu.. Btw. mohu vás ujistit, že o "chaoticky ozývající se jednotlivé tóny osamocených nástrojů" skutečně
...
Michal Nejtek | 08.01.2018
Statistiky
Aktualizováno: 06.11.2020
Počet článků/fotek: 1397/13869
(C) Saha - 1990 - 2024 - Verze 1.4.1 - 11.11.2020 - Generated by SHREC 2.225 - SHWB
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.