Insania - Crossfade

Po skvělém demu "U.R.Dead" vyšlo v roce 1994 debutové album brněnské astrální hydry Insania pod názvem "Crossfade". Název alba i provedení obalu mě trochu zklamalo a ani dnes nemůžu míchanici stromu a čárového kódu přijít na chuť, navíc červené písmo v bookletu nepatří mezi nejčitelnější. To jsou ale nepodstatné detaily, důležitý je vlastní obsah nahrávky.

Hudebně pokračuje debut v trendu nastoleném demem, z toho přebírá čtveřici skladeb - "The Shriek from Mountains", "Vertigo", "Under Ground" a samozřejmě stěžejní "U.R.Dead". Proti demu již není nahrávka tak temná a bezútěšná, opět se dočkáme spíše temného a hutného HC převážně ve středním tempu s prvky noise, psychadelie, metalu a experimentů, svoji roli zde hraje i akustická kytara. Skladby jsou zvukově bohaté a členité, obsahují množství vyhrávek, sól a efektů, včetně hostujících kláves a violoncella, dojde však i na důrazné rify a momenty. Ne vždy ale vše funguje ve prospěch celku, cca třetina skladeb obsahuje experimentální plochy plné různého preludování, což poslech trochu znesnadňuje.

Album obsahuje na ploše cca 46 minut devět skladeb, některé jsou zpívány česky, jiné anglicky. Úvod patří klipovému "Zimnímu varování" a dá se říci, že jde o typickou skladbu Insanie na této nahrávce. Po úvodním vybrnkávání se rozjede temný střednětempý HC s vyhrávkami a charakteristickými rify, naléhavým zpěvem a chytlavým, sborovým refrénem. V podobném duchu pokračují další skladby, energičtější "The Shriek from Mountains" ozvláštňuje dětský sbor v chytlavém refrénu (sai-kik-sór-ne-vr-mór...), táhlý a naléhavý zpěv, vyhrávky a sóla. Následující "Vertigo" je spíše valivé a hutné, proti demu není tak bezútěšné a důraz je kladen spíše na pasáž "fly away and forget all this lies", ale i neurovnaná a nervní "Vertigo" pasáž dostane svůj prostor. Také páté "Under Ground", uvozené brnkáním a až akustickým úvodem patří mezi valivější skladby a postupně graduje až k refrénu. Táhlý a naléhavý zpěv se pohybuje nad podobně táhlou a až jemnou rytmickou plochou, ve střední pasáži doplňuje kytarové vyhrávky i akustická kytara. Vrchol debutu tvoří, podobně jako u dema, hitovka "U.R.Dead!", která přináší všechny atributy ve vybroušené podobě, zajímavé je i použití českého textu s anglický sloganem v refrénu. I závěr nahrávky patří pomalejší, šlapavé skladbě "Sonic mess" - neboli "chceme jen zahrát pořádně nahlas".

I v těchto skladbách dostanou prostor experimentálnější, emotivnější a "chaotické" pasáže, vítězí však v nich písňová forma. To až tak neplatí například o čtvrté "Goodnight", ta se sice svým charakterem a zpěvem alá stará Insania nebo Skimmed pohybuje v punk/HC vodách, zvlášť v naléhavých refrénech, různé vyhrávky a noise prvky však dostávají až moc prostoru. Podobně pomalé a zdlouhavé "Střídání stráží" provází různé efekty a vyhrávky, tato skladba mi nic neříká už od prvního poslechu v rádiu. A to i přes nářezovější pasáž nebo obstojný základní motiv, na mém špatném přijetí má svůj podíl i použitá ukázka z nějakého filmu. Stejně tak mě moc neoslovuje nejdelší skladba debutu, "The Riddles in the Dark" s Tolkienovým textem, kde jsou různé vyhrávky spojené do pomalé skladby s dialogem vysokého a hlubokého zpěvu. Skladba má spíše "akustickou" náladu a dostane v ní prostor hostující violocello (pokud dobře slyším), celkově má blíže k Polyho projektu "Revolta per chitara".

Debut Insanie patří do dobového undergoundu a obsahuje nějakých pět, šest výborných skladeb, převážně známých z dema, což nevadí. Zbytek tvoří spíše temné HC-psychedelic-noise plochy, které sice mají určitou atmosféru a jsou zvukově bohaté, takže nenudí, ale prostě mi nesedí. Nejsou nijak přehnaně experimentální nebo neposlouchatelné, ale přeci jen staví nahrávku do trochu jiné, neuchopitelné a těžko zařaditelné polohy - o což Insanii svým způsobem vždy šlo. Přes zmíněné výhrady patří tato nahrávka ke kultovním a časem prověřeným, ve své době měla co nabídnout a myslím, že i dnes nabízí více než jen nostalgii.