images/logo.png
SHWB na blogspot  | Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Karel Čapek - Boží muka, Trapné povídky

Tyto dvě sbírky přináší Čapkovi ranné povídky vydané v letech 1917 a 1921. Jde tedy o povídky psané kolem první světové války, ta v nich není až na výjimky nijak reflektována, přesto mají povídky určitou předválečnou a až bezčasovou atmosféru. Obě sbírky jsou zaměřeny spíše filosoficky, v Božích mukách přivádí autor jednotlivé postavy do situací, kde hraje významnou roli náhoda, obyčejnost nebo absurdita, to vše staví do kontrastu s potřebou racionálního vysvětlení. V Trapných povídkách zase přivádí autor postavy do nejrůznějších situací, ve kterých se cítí více či méně trapně. Všechny povídky jsou psány plasticky, barvitě a čtivě, četba je to příjemná a podnětná, i na takto malém prostou je použito množství detailů které neruší ale naopak doplňují celkový obraz.

Boží muka

Šlépěj

První povídka popisuje situaci, kdy se uprostřed polí setkají dva náhodní chodci nad šlápotou ve sněhu. Oba muži spekulují, jak se mohla ocitnout osamocená šlápota uprostřed polí, jeden z nich volá po racionálním vysvětlení. Od skoku nebo ptáku nesoucího botu se dostávají k více stopám podobně osamělých, které snad vedly ke vzniku pověsti o sedmimílových botách. Tato osamocená stopa boří jejich zažité konvence a racionalitu, přivádí je ke snění. Tuto povídku jsem kdysi četl na základce, pamatoval jsem si však více způsobů, jak mohla šlépěj vzniknout, takže jsme asi rozebírali to, jak mohla stopa vzniknout místo toho, co tím chtěl autor říci.

Lída

V úvodu oznámí Martinec Holubovi, že se jeho sestra Lidka ztratila. Martinec popisuje, že byla Lidka v poslední době divná, včera odešla na návštěvu a nevrátila se. Líčí bolestivé noční čekání na její návrat i děsivé vize, které při tomto čekání měl, ty zahrnovali pouliční neštěstí, zneuctění i vraždu v průjezdu. Sestru hledal i na policejním ředitelství a v nemocnicích, našel jen bezútěšnou, neosobní byrokracii. Holub se snaží analyzovat její čin, Lída není nijak výjimečná a jde o běžnou dívku, proto je třeba počítat s běžnou, obvyklou událostí, jako je útěk z domova s milým. Martincovi proto doporučuje řídit se bezděčnou náhodou, která má v lidském konání spíše roli nevědomého konání. Podle jeho rady přichází Martinec na nádraží, kde nějak vytipuje dvě místa a ta se vydává navštívit, o svém postupu informuje Holuba pomocí telegramů a dopisů. Na druhém místě skutečně Lídu nalezne i s jejím milým, následuje prý drastická scéna rozluky obou milenců.

Holub sice pomohl Lídu najít, trochu se však stydí za to, že ji dehumanizovat, aby ji vykalkuloval. Martinec zase aniž ví, co se stalo, dopředu přemítá o tom, jak se zachovat ke zločinu a jak ho skrýt před světem. Lídin románek je jen naznačen a jeho průběh není podstatný, jde o krátké poblouznění a drobnou revoltu. Zajímavá je i odvolávka na Raskolnikova z Dostojevského Zločinu a trestu.

Hora

V lomu je nalezena anonymní mrtvola a my sledujeme vyšetřování, to se brzy změní na pronásledování tajemného, velkého a ohromného pána. Na základě stop je sledován z jedné vesnice do druhé, místní jsou jeho vzhledem vystrašeni. Muž se vydává z hostince na vrchol hory a my jsme svědky nočního pronásledování. Toto pronásledování vede policejní komisař, účastní se ho i dva náhodní kolemjdoucí a tak jsme svědky konfrontace dvou rozdílných světů. Vyšetřování je pro policii rutinní činností, jde o běžnou práci, náhodný pozorovatel však zde vidí romantiku a tajemství. Štvanec sám se vidí jako nemocný člověk, během štvanice se zřítí ze skály a skončí stejně anonymně jako jeho údajná oběť.

Jedna ze základních myšlenek povídky je, že každá práce má pro laika svoji romantiku, kterou profesionál nevnímá. Zajímavé je i vnímání výkoné moci, která funguje jako orgán bez otázek, je zde popsána síla organizace lidí a výkonné jednotky poslouchající rozkazy, blažené v tom, že nemusí přemýšlet a jen koná.

Milostná píseň (Lída II.)

V pokračování povídky "Lída" sledujeme pokořenou, trpící Lídu, matka ani bratr neví, jak se se situací vyrovnat. Proto zvou na návštěvu Holuba, jako jediného člověka zasvěceného do celé situace a ten dochází několik týdnů na každodenní návštěvu. Sleduje jejich sebeobětování, kdy dělají vše jen pro Lídu a ta v pokoře přijímá jejich péči. Během těchto návštěv se Lída pomalu rozpovídá a zejména u vzpomínek na dětství je otevřená. Sledujeme její pomalé a temné sbližování se s Holubem, jednou ho dokonce sama pozve na návštěvu. Holub si ale všimne, že je sama doma a tak před dveřmi dlouho váhá, zda vejít, nakonec se rozhodne odejít. Ještě ten večer se k němu Lída sama vydává, svěřuje se mu a vyznávají si lásku.

Elegie (Šlépěj II.)

Pan Boura přednáší pro společnost aristoteliků o pravdě, prezentuje své nové myšlenky. Když je vymýšlel a promýšlel, připadali mu nové, bizarní a vzrušivé, teď, když je veřejně přednáší, tak mu vše připadá samozřejmé a banální. Po přednášce se k němu hlásí pan Holeček, ti dva se již dříve sešli nad osamocenou šlépějí ve sněhu. Vydávají se do vinárny, kde se nečekaně setkávají s Bourovým bratrem, bratři se mnoho let neviděli. Když bratr odchází, zapomene ve vinárně hůl a Holeček za ním hned vybíhá, nikde ho však nenachází. Přestože chumelí, nikde není ani stopy, také naproti stojící strážníci tvrdí, že nikoho neviděli vycházet. Zmatený Holeček to vypráví Bourovi a ten, melancholicky zamyšlen, se tomu nediví. Jeho bratr vždy mizel jako duch, v dětství odcházel, kdy chtěl a protože nechodil do škol, tak ani neví, co je a co není možné. Závěrečná pasáž je docela zajímavá a dobře napsaná, na malém prostoru totiž narušuje zažitou představu světa, člověk si tento náznak může rozvinout podle sebe.

II

V knize následuje několik krátkých povídek pracujících s atmosférou, náladou nebo situací a jde spíše o určité "nahození" tématu. Např. "Historie beze slov" předjímá román "Povětron" setkáním se spícím neznámým a fabulováním jeho osudu na základě klobouku, "Ztracená cesta" zase líčí bloudění a sejití z cesty dvou mužů, jeden přitom sejde i ze stereotypů svého myšlení a dojde k rozluštění záhady svého života. Vše se snaží sdělit svému druhovi, nedaří se mu to a jak se vrací k silnici, tak jeho poznání mizí, vrací se na původní cestu jak obrazně tak fakticky. "Nápis" líčí úvahy nemocného nad slovem "nazpět", vyrytým na zdi nad postelí. Kdysi je sám na zeď vyryl, nepamatuje si to a ani neví, co to tehdy mělo znamenat. Jeho zdravý přítel uvažuje kupředu, nemocný se vrací k minulosti a její roli v životě. V "Pokušení" se Růžička rozmýšlí, zda zůstat nebo odjet, drtí jej sama nutnost rozhodnout se. "Odrazy" líčí chorého rybáře u řeky, ten má rybářský prut jen proto, aby mohl sedět na břehu řeky, sleduje ji a uvažuje o hrůze věčnosti zrcadlící se v řece. "Čekárna" líčí muže v čekárně na nádraží. Čekárna je přeplněná, tráví v ní celou noc a nemůže spát, čeká a pozoruje vojáky, rozmlouvá s náhodným spolucestujícím o štěstí i náhodě, které v některých jazycích mají stejné slovo. V poslední povídce "Pomoc!" je spáč v noci vyrušen klepáním na okno a křikem o pomoc. Tu odmítne, pak však nemůže usnout, přemýšlí, zda neměl pomoci, aspoň se zajímat a projevit účast, i když ví, že sám není schopen žádné pomoci. Obléká se a noční vsí hledá stopu toho, jež potřeboval pomoc, uvažuje o svém životě a o své vlastní pomoci od sebe sama.

Trapné povídky

Druhá sbírka povídek líčí běžné denní situace, které vystavují jejich účastníky do trapných pozic. Vše je popsáno velmi citlivě a s pochopením, jde sice o ranné povídky, mnohé však předcházejí Čapkovo noetické období. V povídkách totiž není jedna jasná pravda, nalezneme v nich více úhlů pohledu a možných postojů, autor má pochopení pro obě strany. Povídky neřeší nic zásadního, zachycují drobná dramata běžných lidí, ale díky tomu mají určitou hloubku.

Otcové

Na malém městě probíhá pohřeb malého děvčátka a my sledujeme smutek jejího otce. Brzy se však dozvídáme o nevěře jeho paní, skutečným otcem děvčátka byl místní regenschori. A celé město to vědělo, podoba byla příliš nápadná, přesto se otec ve své dceři jen viděl. Skutečný otec na pohřbu zpívá a laškuje s děvčaty jako by se nic nedělo. Můžeme se ptát, co ve skutečnosti znamená otcovství, ale to že se dva otcové setkávají nad hrobem mi došlo až v úplném závěru.

Tři

Tato povídka obsahuje zpověď nevěrné ženy a celou povídku provází rozpaky a denní trapnost. Její manžel o nevěře ví ale situaci nekomentuje, pouze neustále lamentuje nad tím, kolik ho manželství stojí a že je na vše sám. Vyčítá manželce, že ti, kteří lezou za cizí ženou to mají zadarmo a tak manželka svého milence postupně dotlačí k tomu, aby jí dával dárky, samozřejmě se u toho cítí velmi trapně. Žena dostává látky, ze kterých si šije šaty, ale ani to není manželovi vhod, protože z toho on nic nemá, ani nemají úspory, uhlí na zimu atd. A tak si žena nakonec milenci říká o peníze a když je přinese domů, tak ji manžel milostivě pouští za milencem.

Helena

Očima vypravěče sledujeme vznikající přátelství s Helenou, mladou, obyčejnou dívkou, nijak výrazně pěknou. Společné procházky a chvíle strávené v lázních pokračují i v Praze, pohybují se však zcela mimo city a lásku. Až při jedné pražské vycházce vypravěč vychrlí své zklamání světem, večer mu Helena posílá dopis s vyznáním lásky. To vypravěče šokuje, on k ní totiž nic necítí, ale než stihne napsat odpověď, přichází Helena a čeká na opětování lásky. V závěru se oba poněkud trapným způsobem rozchází.

Na zámku

Mladá vychovatelka Olga je tyranizovaná hraběnkou, hrabětem, dětmi i služkami. Rodiče vidí v dceři talent, který nemá a tak mluví Olze do výchovných metod, paní ji prohlíží věci, zda nekrade a služky ji závidí život s panstvem, ve skutečnosti mají větší svobodu než ona. Kromě toho na ní dotírá druhý vychovatel, panstvo ji přehlíží a pohrdá jí a tak její život provází jen bezmoc a zoufalství. Jednoho dne jí dojde trpělivost a rozhodne se ujet domů, živit se bude raději v továrně. Při večeři chce oznámit svoji rezignaci ale její odvaha náhle mizí, naštěstí přichází dopis od rodičů. Ten chce vyžít jako záminky k odjezdu, chce si vymyslet nemoc rodičů. V dopise však maminka popisuje otcovu nemoc a jejich chudobu, vychvaluje jí službu u panstva jako výbornou existenci.

Peníze

K Jiřímu prchá jeho sestra Jiřina, tyranizovaná svým manželem. Jiřina chce začít nový život a tak se jí Jiří ujímá, najde jí byt a dokonce jí přenechá nějaké peníze po rodičích. Po krátké době přijíždí také Tylda, druhá sestra, a tvrdí, že si Jiřina může za vše sama, manželovi doma nepomáhala a jen rozhazovala, což potvrzuje tím, že ani Jiřímu nenabídla vedení domácnosti. Ale i Tylda chce peníze, manželův podnik je v úpadku, odvětví je však dobré a stačil by kapitál na rozjetí. Obě sestry se vzájemně pomlouvají a uráží, jde jim jen o Jiřího peníze, ten chudák neví, co má dělat a nakonec obě vyhodí.

Surovec

Pan továrník, jemuž nejdou obchody a tráví celé dny prací, se nečekaně dozvídá, že je mu jeho manželka nevěrná s přítelem Ježkem, chudým docentem. Najednou neví, co má dělat, zmateně bloudí po městě i okolí a přemýšlí, uvažuje o tom, že by ji dal svobodu, ale je si vědom toho, že ona chce přepych, který by s chudým docentem neměla. Nakonec přichází za Ježkem a zakazuje mu s ní styky, Ježek však tvrdí, že továrník svoji ženu nezná, zahrnuje ji sice luxusem, ale ona touží po něčem jiném a žije tak ve zlaté kleci.

Košile

Stárnoucí vdovec jednoho dne zjistí, že ho celá léta okrádala posluhovačka. Hledá totiž novou košili, ví, že nedávno kupoval celý půltucet, košile však nikde nejsou. Postupně probírá svoje skříně a zjišťuje, že mu chybí mnoho věcí včetně památek po rodičích i manželce. Pošle posluhovačku vyřídit nějakou záležitost a otevře její skříň, kde najde spousty svých věcí. Ty přenese na svůj stůl a odchází na banket, kde dlouho přemýšlí, jak se má zachovat. Nejdříve ji chce vyhodit, pak si uvědomí, že by musel hledat novou a tak se po dlouhých úvahách rozhodne, že ji odpustí. Po návratu domů čeká alespoň omluvu, posluhovačka však chce na hodinu opustit místo, protože se k ní zachoval jako ke zlodějce. Nevěřil jí a prohrabal její věci, žena uražená touto nedůvěrou poníží i jeho.

Uražený

Uprostřed noci probudí Vojtěcha jeho bratr Karel, vypráví, že odešel od ženy i z úřadu, protože chce hledat skutečnou svobodu. Líčí, jak byl ve vinárně a laškoval s děvčaty, teprve nyní poznal cenu a smysl života, kterým určitě není práce v úřadě. Postupně se však ukazuje, že si na něj v úřadu odpoledne stěžoval sám ministr. Později se sice ukázalo, že pravdu měl Karel, přesto odešel pryč. Vojtěch se druhý den vydává do úřadu, kde se dostane až k ministrovi a promluví s ním. Poté Karlovi vyřizuje ministrovu omluvu i to, že se má do úřadu vrátit, ten však odmítá a přesvědčí ho až auto, které pro něj ministr poslal.

Tribunál

Poslední, krátká a pocitová povídka se odehrává za války. Sledujeme myšlenky důstojníka, jež odsoudil ke smrti muže, přichyceného při dobíjení raněného a olupování. Důstojník se po vykonání trestu zamýšlí nad svědomím.

Povídky jsou volně ke stažení.

22.11.2009
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
31.07.2019: Arduino 01 - Motivace k elektrotechnice
To jsem se jednou, nechci říct nudil, ale zkrátka jsem narazil na knihy "Porty, bajty, osmibity" a "Hradla, volty, jednočipy" od Martina Malého z produkce sdružení NIC.CZ, které jsou volně dostupné na knihy.nic.cz.
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Statistiky
Aktualizováno: 29.09.2019
Počet článků/fotek: 1374/13846
(C) Saha - 1990 - 2019 - Verze 1.3.32 - 11.05.2019 - Generated by SHREC 2.216
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.