Oldřich Janota - Podzimní král - Pleteš - Něco za sebou
Oldřich Janota patří mezi originální alternativní písničkáře a jako takový jde prakticky mimo mě. A tak ani pořádně nevím, jak a proč jsem se dostal k trojici CD zachycujících jeho tvorbu v letech 1983-85. CD "Podzimní král" vyšel jako (neprodejná) příloha časopisu Stereo & Video, k dvoj CD "High Fidelity", které zachycuje programy "Pleteš" a "Něco za sebou", jsem se zase dostal přes tehdejší spoluhráče Luboše Fidlera a Pavla Richtra, významné postavy alternativní scény, které znám z projektů Mikuláše Chadimy.
CD "Podzimní král" představuje Janotu jako svérázného písničkáře v sólové podobě, dvoj CD "High Fidelity" kombinuje písničkářství s alternativou a minimalismem a je pro mě zajímavější, kromě akustické kytary a zpěvu zde dostanou prostor i smyčky, basa, elektrická kytara, preparovné piano, pružiny a turntables. Tato tři CD obsahují přes dvě a půl hodiny převážně smutné a teskné hudby "z periferie", doprovázené civilním ale svojským polozpěvem a polodeklamací, texty jsou poetické a imaginativní, nadčasové i bezčasové. CD obsahují sice výtvarně zajímavé, ale informačně chudé booklety, takže se o jednotlivých programech moc nedozvíme, což zamrzí zejména s ohledem na fakt, že v případě "High Fidelity" jde o rekapitulační vydání.
Danou scénu ani kontext tvorby autora vůbec neznám a tak tato CD beru jako rozšíření obzorů, nejvíce mi sedí minimalistické "Něco za sebou", ale i v písničkách lze najít zajímavé momenty, zvlášť v těch veselejších. Rozhodně jde o kvalitní hudbu, je z ní cítit tvůrčí potřeba něco sdělit. Můj "cup of tea" to sice není, ale když je někdy správná nálada, tak proč ne - výborný třeba bylo, když jsem chodil deštivou průmyslovou zónou v Bruselu s tímto ve sluchátkách...
Podzimní král
Toto CD obsahuje osm skladeb z let 1983 a 1984, prvních sedm sólových písní pochází z koncertu na Baráčnické rychtě v Praze v únoru 1983, poslední skladba, kde zní i sitár a harmonium, pochází z koncertu Na petynce v roce 1984.
Hlavní pocit z křehkých skladeb sólového písničkáře je smutek, skladby jsou temné, poklidné až rezignované, přesto je z nich cítit určitá síla a vzdor, zvlášť když klidné pasáže občas naruší intenzivnější moment. Nemá cenu popisovat jednotlivé skladby zvlášť, pro mě jde o stále stejné "drnkání", což ale nechápu nijak negativně. Jednotlivé písničky působí na první poslech celkem obyčejně, mají však zvláštní přitažlivost. K výraznějším skladbám patří "Hotel Savoy", celkem dramatická "Země Nikoho" nebo předposlední "Ztracený ve světě", která působí po předchozí bezútěšnosti jako milé pohlazení a sluneční paprsek. Žádná juchačka to samozřejmě není, ale jak říká i text - vítr rozehnal mraky. Zmíněné skladby pocházejí ze druhé půlky CD a ta mi přijde zajímavější, protože je rozmanitější a není tak bezútěšná. Poslední skladba "Druhý břeh" působí trochu jako bonus, zní v ní velmi zajímavý sitár a harmonium, celkově však nijak nevybočuje z nálady celého CD.
Celá nahrávka má náladu podzimního odpoledne v prázdné předměstské hospodě, kde zvětralé pivo a cigára zahání nudu. Nejde naštěstí o klasické písničkářství, ale o jeho alternativní podobu, kombinace akustické kytary a zpěvu navozuje opravdu zvláštní a těžko popsatelnou náladu. I instrumentálně jsou skladby zajímavé, zní zajímavé zvuky jako ukázka možností akustické kytary, nejde však o žádné experimenty ale decentní a jemné skladby. Škoda jen, že je kytara nahraná v jednom kanále a zpěv ve druhém, což asi není záměr.
Pleteš (High Fidelity Disk 1)
CD "Pleteš" obsahuje záznam koncertu z dubna 1984 na Purkyňových kolejích v Brně, Janota se zde představuje ve triu a jeho písničky jsou podbarvené dalšími zvuky. Z nahrávky je cítit mírně minimalistický přístup, dojde i na industriální ruchy a smyčky, vše je ale jemné, decentní a akustické. Prim hraje samozřejmě akustická kytara a Janotův zpěv, tím nahrávka navazuje na předchozí, pouze je zvukově bohatší, třeba druhé "Neviditelné věci" pěkně zhutní basa a v závěru této skladby dojde i na výraznější minimalistickou plochu, repetativní s až ambientním nádechem. Minimalistické zvukové plochy se objevují i v páté "Měsíc nad Radlicemi", navazuje na ně "písničkářská" část a v závěru je použita i krátká smyčka. Následující titulní "Pleteš" podbarvuje smyčka se zkresleným (nebo pozpátku puštěným) hlasem, zajímavé jsou i basové vibrace. Veselejší, až Mišíkovský "Jinonický dvůr" je jakoby rockově razantní a patří k nejlepším skladbám na CD. Po této, jedné z nejkratších skladeb následuje nejdelší, více než čtvrthodinový "Žlutý kopec", opět minimalistická skladba zhutněná basou, svou teskností a pomalostí však působí zdlouhavě.
Skladby na tomto CD se pohybují od písničkářství k minimalismu, některé trvají dvě minuty, jiné čtvrt hodiny. Minimalistické nebo experimentální věci mi říkají mnohem víc, jejich doplnění písničkářstvím je zajímavé, ale celkový pocit je podobný jako z předchozí nahrávky Pro mě je tato nahrávka přístupnější a zajímavější, ale nevím, nakolik ji ocení ostatní publikum, není to ani minimalismus, ani písničky.
Něco za sebou (High Fidelity Disk 2)
Poslední CD obsahuje nahrávku vystoupení z roku 1984 v Praze na Petynce a pohybuje se převážně v minimalistických vodách.
Toto CD obsahuje dva základní typy skladeb a to kytarový minimalismus a skladby založené na smyčkách, většinu tvoří ty minimalistické. Patří mezi ně "Tanečnice" s vyprávěným textem i její druhá, instrumentální část a stejně instrumentální "Meteory" a "Stáli tam". Tyto skladby představují kytarový minimalismus, tedy posuny a proplétání figur, monotonní a repetativní skladby jsou až rozčilující. K druhému typu skladeb patří první skladba "Sněhová koule" začínající (elektronickou?) smyčkou doplněnou "písničkářsky", titulní "Něco za sebou" obsahuje ruchy na pozadí, opakování textu a vrstvení vokálů, snad ze smyček. Ve skladbě zní podivně struně vibrující zvuky a závěr patří kovově industriálním basům, "Červená Karkulka" je založená na krátké hlasové smyčce puštěné dopředu i pozpátku doplněné dalšími, spíše ruchovými, smyčkami. Poslední temnou skladbu "Výkladní skříně" ozvláštňuje hostující saxofon, což posouvá její náladu zase trochu jinam, tato skladba má blíž k "běžným" písničkám a proti zbytku CD působí odlišně.
CD se pohybuje převážně v minimalistických a alternativních vodách, proto se mi líbí z této trojice asi nejvíc. Zní i různé netradiční nástroje a připadá mi, že je více využit potenciál i možnosti alternativní hudby, CD provází ambientní a lehce industriální atmosféra i nálada, i texty jsou spíše repetativní a minimalistické.