Bohumil Hrabal - Něžný barbar
Po dočtení Bondyho vzpomínkové knihy "Prvních deset let" jsem okamžitě začal číst Něžného barbara, tyto dvě knihy se totiž časově i personálně překrývají a tak mám možnost poznat vše i z jiné stránky. Také jde o můj první kontakt s Hrabalem jako spisovatelem, dosud znám jeho dílo pouze ve zfilmované podobě.
Něžný barbar, próza s podtitulem pedagogické texty, obsahuje Hrabalovy vzpomínky na Vladimírka, tedy výtvarníka Vladimíra Boudníka, představitele a propagátora explozionalismu a aktivní grafiky. Vladimírek tyto směry propagoval všude, mezi učedníky v továrně i pivaři v hospodě, uměním chtěl probrat lidstvo z letargie. Vladimírek, jako vyučený soustružník, pracoval v továrně a zkoumal možnosti průmyslové a industriální grafiky, po nocích psal deník jako součást vlastní psychoterapie. Hrabal bydlel ve vedlejším pokojíku a zkoumal možnosti psaní, oba často navštěvoval básník Egon Bondy a všichni tři společně pili obrovské množství piva, nosili si domů konve a lavóry piva z okolních hospod.
Zachycené události se odehrávají převážně ve Staré Libni, kde v padesátých letech Hrabal i Vladimírek bydleli v ulici Na Hrázi Věčnosti. Na přeskáčku uváděné historky zahrnují Vladimírkovu nechuť k penězům, které hned utrácel, zdění zdi mezi Vladimírkem a Hrabalem i její následné bourání, pití piva s Bondym a jejich posedlost tímto mokem a mnohé další. V atmosféře periferie a jejích hospod se objevují nejrůznější vzpomínky, asociace a volné vazby, jedna vzpomínka přináší druhou a v jednotlivých historkách se míchají groteskní i absurdní prvky a tím zachycují tragikomedii doby, dojde však i na výlety s velmi poetickými a intimními prožitky.
Vladimírek různé neuvěřitelné situace a svérázné postavičky přímo přitahoval, vše ještě domýšlel a dotahoval do absurdna a díky tomu snadno nacházel nečekané a netušené souvislosti a vztahy. A to vše mu Bondy závidí, závidí mu jak zážitky tak poznání, protože co Bondy rok studuje, to Vladimírek pronese jen tak mimochodem, Bondy se k poznání dostává těžce, pracně a intelektuálně, zato Vladimírek postupuje intuitivně a snadno. A tak vypadá Bondy vedle Vladimírka tak trochu neotesaně a jako komická figurka, což možná vysvětluje Bondyho pozdější vztah ke Hrabalovi, i když sám Hrabal tvrdí, že ho měl možná raději než Vladimírka, svého asi nejlepšího přítele.
Závěr krátkého svazku obsahuje dopis účastníkům vernisáže Vladimírkových grafik, doslov představuje jakési teoretické a intelektuální shrnutí a završení předchozího textu. Ale vzhledem k syrovosti vlastního textu působí doslov trochu nepatřičně jako zbytečné intelektualizování prožitku a jeho teoretizování.
Hrabal vše líčí z pohledu třetí osoby a uvádí jednotlivé události napřeskáčku formou volných asociací. Počátek je vymezen spíše volně, zato konec je dán celkem jasně Vladimírkovou sebevraždou, opět spíše tragikomickou. Když Bondy tvrdí, že z uvedeného období nezná přesnou chronologii a jeho vzpomínky splývají, tak ho v tomto tvrzení Hrabal prózou "Něžný Barbar" podporuje, i když jde možná jen o umělecký záměr. Jednotlivé události vypráví Hrabal trochu zvláštním jazykem, místy překotným a jindy poetickým, popisuje úplně jiný život, než by člověk od dané doby čekal. V jeho próze se snoubí syrovost i poezie, ožívá zde proletářská periferie a její umění i putyky plné zvláštních postaviček, dojde i na magii piva.
Kniha se čte jedním dechem a skoro celý text jsem zhltnul za jeden večer, jedná se o intenzivní četbu textu psaného na vlně nadšení. Nejvíc mě zajímaly postavy, hlavně Bondy, a atmosféra doby, ta je vykreslena celkem přesvědčivě a četba navozuje zvláštní (a tak trochu známý) pocit procházky (velko)městským předměstím. Čtivost knihy je dána právě celkovým pocitem a dojmem, nikoliv třeba strhujícím dějem nebo něčím jiným. Ale přes zmíněnou čtivost, zajímavost a přitažlivost z ní jako celku nejsem moc nadšen a k dalšímu čtení Hrabala mě moc nenalákala.
- Bohumil Hrabal - Chcete vidět zlatou Prahu?
- Bohumil Hrabal - Kluby poezie
- Bohumil Hrabal - Perlička na dně
- Brno - Židenice, Zábrdovice
- Egon Bondy - Afghánistán
- Egon Bondy - Bratři Ramazovi
- Egon Bondy - Českem našich otců
- Egon Bondy - Hry
- Egon Bondy - Invalidní sourozenci
- Egon Bondy - Leden na vsi
- Egon Bondy - Máša a Běta, dvě novely
- Egon Bondy - Mníšek, Vylitý nočník
- Egon Bondy - My žijeme v Praze ...
- Egon Bondy - Prvních deset let
- Egon Bondy - Severin
- Egon Bondy - Sklepní práce
- Egon Bondy - Šaman
- Egon Bondy - 677
- Ladislav Klíma - Boj o Vše
- Mejla Hlavsa & Jan Vozáry - Magická noc (In memories of The Plastic People)
- Obsluhoval jsem anglického krále
- Ostře sledované vlaky
- Perličky na dně
- Postřižiny
- Prahou Egona Bondyho - Malostranské hospody a schody, občanská plovárna, Rudolfinum a Klementinum
- Slavnosti sněženek
- The Plastic People Of The Universe - II - Vožralej jak slíva
- The Plastic People Of The Universe - X - Půlnoční myš
- The Plastic People Of The Universe - 1997
- Zemřel Egon Bondy
- 3 sezóny v pekle