Bohumil Hrabal - Něžný barbar

Po dočtení Bondyho vzpomínkové knihy "Prvních deset let" jsem okamžitě začal číst Něžného barbara, tyto dvě knihy se totiž časově i personálně překrývají a tak mám možnost poznat vše i z jiné stránky. Také jde o můj první kontakt s Hrabalem jako spisovatelem, dosud znám jeho dílo pouze ve zfilmované podobě.

Něžný barbar, próza s podtitulem pedagogické texty, obsahuje Hrabalovy vzpomínky na Vladimírka, tedy výtvarníka Vladimíra Boudníka, představitele a propagátora explozionalismu a aktivní grafiky. Vladimírek tyto směry propagoval všude, mezi učedníky v továrně i pivaři v hospodě, uměním chtěl probrat lidstvo z letargie. Vladimírek, jako vyučený soustružník, pracoval v továrně a zkoumal možnosti průmyslové a industriální grafiky, po nocích psal deník jako součást vlastní psychoterapie. Hrabal bydlel ve vedlejším pokojíku a zkoumal možnosti psaní, oba často navštěvoval básník Egon Bondy a všichni tři společně pili obrovské množství piva, nosili si domů konve a lavóry piva z okolních hospod.

Zachycené události se odehrávají převážně ve Staré Libni, kde v padesátých letech Hrabal i Vladimírek bydleli v ulici Na Hrázi Věčnosti. Na přeskáčku uváděné historky zahrnují Vladimírkovu nechuť k penězům, které hned utrácel, zdění zdi mezi Vladimírkem a Hrabalem i její následné bourání, pití piva s Bondym a jejich posedlost tímto mokem a mnohé další. V atmosféře periferie a jejích hospod se objevují nejrůznější vzpomínky, asociace a volné vazby, jedna vzpomínka přináší druhou a v jednotlivých historkách se míchají groteskní i absurdní prvky a tím zachycují tragikomedii doby, dojde však i na výlety s velmi poetickými a intimními prožitky.

Vladimírek různé neuvěřitelné situace a svérázné postavičky přímo přitahoval, vše ještě domýšlel a dotahoval do absurdna a díky tomu snadno nacházel nečekané a netušené souvislosti a vztahy. A to vše mu Bondy závidí, závidí mu jak zážitky tak poznání, protože co Bondy rok studuje, to Vladimírek pronese jen tak mimochodem, Bondy se k poznání dostává těžce, pracně a intelektuálně, zato Vladimírek postupuje intuitivně a snadno. A tak vypadá Bondy vedle Vladimírka tak trochu neotesaně a jako komická figurka, což možná vysvětluje Bondyho pozdější vztah ke Hrabalovi, i když sám Hrabal tvrdí, že ho měl možná raději než Vladimírka, svého asi nejlepšího přítele.

Závěr krátkého svazku obsahuje dopis účastníkům vernisáže Vladimírkových grafik, doslov představuje jakési teoretické a intelektuální shrnutí a završení předchozího textu. Ale vzhledem k syrovosti vlastního textu působí doslov trochu nepatřičně jako zbytečné intelektualizování prožitku a jeho teoretizování.

Hrabal vše líčí z pohledu třetí osoby a uvádí jednotlivé události napřeskáčku formou volných asociací. Počátek je vymezen spíše volně, zato konec je dán celkem jasně Vladimírkovou sebevraždou, opět spíše tragikomickou. Když Bondy tvrdí, že z uvedeného období nezná přesnou chronologii a jeho vzpomínky splývají, tak ho v tomto tvrzení Hrabal prózou "Něžný Barbar" podporuje, i když jde možná jen o umělecký záměr. Jednotlivé události vypráví Hrabal trochu zvláštním jazykem, místy překotným a jindy poetickým, popisuje úplně jiný život, než by člověk od dané doby čekal. V jeho próze se snoubí syrovost i poezie, ožívá zde proletářská periferie a její umění i putyky plné zvláštních postaviček, dojde i na magii piva.

Kniha se čte jedním dechem a skoro celý text jsem zhltnul za jeden večer, jedná se o intenzivní četbu textu psaného na vlně nadšení. Nejvíc mě zajímaly postavy, hlavně Bondy, a atmosféra doby, ta je vykreslena celkem přesvědčivě a četba navozuje zvláštní (a tak trochu známý) pocit procházky (velko)městským předměstím. Čtivost knihy je dána právě celkovým pocitem a dojmem, nikoliv třeba strhujícím dějem nebo něčím jiným. Ale přes zmíněnou čtivost, zajímavost a přitažlivost z ní jako celku nejsem moc nadšen a k dalšímu čtení Hrabala mě moc nenalákala.