Krabathor - Lies

Českou deathmetalovou jedničku Krabathor, která měla jako jedna z mála co nabídnout i světu, jsem blíže zaregistroval až po natočení alba "Lies" a hlavně po vydání fenomenálního alba "Orthodox". Po prvních dvou deskách natočil Krabathor trojskladbové promo s industriálními mezihrami, to vyšlo později na vynilovém sedmipalci pod názvem "The Rise Of Brutality". Skladby z něj jsou zachyceny i na CD Lies z roku 1995, a to včetně onoho industriálního nádechu. Booklet CD je zdoben vizuálně silnou grafikou Tronda Nordahla, i když jde na první pohled o běžné gore téma, booklet samotný pak obsahuje standardní sadu informaci.

Na třetím CD přináší kapela kratší, jednodušší a rychlejší deatmetalové skladby. Nahrávku zahajuje lakonické "Fuck the Christ" nad kraťounkým hororově industriálním intrem, poté se rozjíždí první skladba "The Truth About Lies", krátká vypalovačka, technická a riffující, prakticky bez sól. Další skladby v podobném duchu přináší střídající se vokály a zpomalení (Unnecessarity), stupňování atmosféry a kytarové sóla (Short Report on the Ritual Carnage), hutnější a riffovější pojetí (Rebirth of Blasphemy) nebo občasné efekty (Stonedream). Zvolnění tempa přináší až čtvrtá "Tears, Hope and Hate", kde zaujme vzájemně se doplňující sekaný zpěv a kytara, táhlejší refrén i riffově basová pasáž ve druhé půlce doplněná krátkým sólem. V relativně volnějším tempu pokračuje i následující "Pain of Bleeding Hearts", kde dostane svůj prostor krátké kytarové sólo, basa i nářezová pasáž. Vrchol alba představuje skočná a chytlavá vypalovačka "Imperator (Strikes Again)", původně z prvního dema. I zde dojde ke zvolnění a zhutnění, ve skladbě je prostor pro sólo i basovou vyhrávku, na drajvu přidává i skandovaný refrén "Imperator" nad rytmikou v závěru. Závěr alba tvoří instrumentálka "Believe..." obsahující celkem nápadité měkčí motivy, skladba je založená na sólech a vyhrávkách, přesto má i ona jistý drive a tempo.

CD přináší sofistikovaný nářez, pozitivním dojmu hodně pomáhá i precizní zvuk. Většinu skladeb tvoří tříminutové vypalovačky, které musely na živo fungovat jako mlýnek na maso, protože i poslech svádí k nějakému pohybu. Nejde ale o "tupý" nářez, dojde i na sóla a vyhrávky, kdy zaujmou i ty basové, členitější skladby obsahují i tempové přechody a změny. Skladby oživují občasná kratinká industriální a hororová intra, ale možná bych se bez nich obešel. Oproti předchozím nahrávkám jsou jednotlivé skladby deathovější, jednodušší a přímočařejší, provází je agresivní zvuk, přitom mají určitou přitažlivosti a chytlavost. Jako celek je "Lies" výborné album, úderné a krátké (něco přes půl hodiny), v půlce mu možná trochu dochází dech, ale Imperátor ho zase nakopne.

Album přináší čistý undergroundový death (vzor 1995), dotažený svým způsobem blízko dokonalosti. A přesto si nemůžu pomoct, ale něco mi chybí, a pořád nevím co. Možná mi paradoxně vadí ona stylová čistota, přeci jen nejsem čistý deather...