images/logo.png
SHWB na blogspot  | Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Agon Orchestra - The Red and Black

Už dlouho koketuji s myšlenkou zrecenzovat všechna svoje originální česká a slovenská CD. Ta nová už recenzuji "automaticky", ale i ta starší by si to zasloužila, protože jsem vždy měl nějaký důvod ke koupi. A to jsem si ještě "masochisticky" přidal kazety a vinylové desky... Bohužel nosičů je cca 300 a v tuto chvíli je to tak do roku 2021 - a to jsem začal v roce 2007... Každopádně tato recenze je z tohoto zamýšleného cyklu recenzí.

Dvoj CD "The Red and Black" předního českého souboru současné hudby Agon Orchestra obsahuje několik skladeb M.Smolky, P.Kofroně, M.Šimáčka a P.Grahama. První, "červené", CD obsahuje 9 skladeb, druhé, "černé", pak dvě o stopáži 25 resp. 45 minut. Komplet je dodáván prakticky bez bookletu, pouze základní informace jsou uvedené na průhledné krabičce CD. To je možná originální, ale nepraktické, vydavatel (Blackpoint) v podobném duchu vydal více CD, ale osobně se mi to vůbec nelíbí.

Všechny skladby byly složeny v letech 1989-1995, ale přesto, že pochází od čtyř skladatelů není jejich vzájemné odlišení snadné. Základ skladeb totiž tvoří chaoticky ozývající se jednotlivé tóny osamocených nástrojů, skladby jsou bez konce a začátku, vývoje, struktury a vnitřní logiky. Intenzita tónů je různá, od opravdu osamocených po překrývající se, a tak vznikají i docela zajímavé plochy. Jenže co je v kratší stopáží snesitelné a zajímavé, neudrží v delší ploše moji pozornost, protože jde o hudební obdobu arytmických zvuků lesa. Navíc jsou skladby ve spíše poklidném hávu, takže neburcují, neprovokují, nedrásají ani nešokují, spíše mě nudí a uspávají nesouladem a absencí vnitřní dynamiky a vývoje.

První skladba (Martin Smolka – Rent a Ricercar) začíná relativně slibně, střídají se zde plochy dechů a bicích a zní různá hejblátka, cinkátka, kazoo, řehtačky a pružinové zvuky. Zhruba v polovině dojde na "ticho", tedy osamělé zvuky samotných nástrojů, které se začnou postupně překrývat a doplňovat do původní intenzity. Skladba je sice bez melodie a řádu, ale přesto je celkem co poslouchat. Uvedený rámcový popis lze aplikovat prakticky na všechny ostatní skladby s tím, že se liší použité zvuky a nástroje, třeba třetí skladba M.Smolky, "For Woody Allen", obsahuje rytmicky podpořené hvízdání, dechy a hlasy zvířat, což je vítané zpestření. Ve své druhé skladbě "Netopýr" pracuje Martin Smolka s tichými a temnými občasnými zvuky, podobně jako Petr Kofroň v "The Fire Is Mine", kde tyto táhlé, dlouhé tóny občas přeruší krátký, intenzivnější zvuk, závěr skladby patří ploše těchto nástrojů. Za zmínku stojí i použití několika krátkých motivků v některých skladbách nebo použití nosného rytmu v závěrečné skladbě prvního CD. Rytmus se v této skladbě několikrát změní a jeho použití je jediná, byť podstatná, změna oproti ostatním skladbám. Druhé CD obsahuje dvě skladby, které z popsaného rámce vybočují pouze svojí stopáží, závěrečná skladba alba (Petr Kofroň – Mitternachtmusik) je prostě třičtvrtěhodinový kus něčeho. A díky dlouhé stopáži více vynikne chybějící struktura a forma, která vede k mojí bezradnosti - co na tom mám vlastně poslouchat?

Uvedené skladby ukazují tu tvář současné hudby, která mi moc neříká. Vlastně jde o opačný extrém k přísně formálním skladbám, hudební forma je zde úplně rozbita. Jenže stejně po pár chvílích poslechu víme, co zhruba bude následovat, takže je v konečném důsledku skladba skoro stejně "předvídatelná" jako Bachovy fugy, ale narozdíl od nich nepřináší poslech žádný (melodický) požitek. Na CD zní zvuky nástrojů oddělených krátkými pauzami, nástroje jsou separované a k souzvukům dojde spíše náhodně, i když ve skladbách hrají velkou roli různé instrumentálně bohatší plochy nástrojů. Pokud to však chápu správně, nejde o free improvizaci ale o "improvizovanou" partituru.

CD každopádně ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je na mě moc, nejmodernější co snesu je minimalismus, např. Steve Reich. Obecně totiž nejsem příznivcem free a improvizace, i když je náhoda ve tvorbě jistě zajímavý prvek. Nevěřím však, že tímto způsobem vznikne vždy dostatečně kvalitní výsledek, navíc je posluchač často nechán na pospas autorova egu a jeho (ne)soudnosti. Ale i tak uznávám, že na CD zazní pár zajímavých motivů nebo zvuků a jednu/dvě kratší skladby akceptuji v rámci všeobecného kulturního přehledu.

25.04.2010
Diskuse k článku:
Počet příspěvků: 3 - zobrazeno v: 16.12.2018 - 21:12:53
Michal Nejtek (09.01.2018 - 10:12:36):
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno překonaná, aspoň doufám. Melodie Bacha jsou pro mne stejně krásné, ne-li krásnější, jako ty Schubertovy, jen prostě jiné.
Michal Nejtek (09.01.2018 - 10:06:03):
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění a rozkódování je potřeba určité penzum posluchačské zkušenosti a znalostí. Nemusíte pochopitelně znát detailní strukturu kompozic, ale měl byste se orientovat v kontextu - tj. například vědět, že v Kofroňově Mitternachtmusik jde o řízenou improvizaci v dialogu s nahrávkou, kterou mají hudebníci ve sluchátkách atd. Ideálně znát i jiné skladby autorů a porovnat. A ne smáznout to celé poznámkami o autorově "egu" a "nesoudnosti". To je totiž velmi jednoduché a prvoplánové, tedy opak toho, o co se Agon vždy snažil. Děkuji za pochopení. MN
Michal Nejtek (08.01.2018 - 11:29:49):
Moc nerozumím tomu, proč recenzujete nahrávku Agonu, když nemáte rád současnou artificiální hudbu.. Btw. mohu vás ujistit, že o "chaoticky ozývající se jednotlivé tóny osamocených nástrojů" skutečně nejde - jde o strukturu jiného než tradičního typu. Zdravím vás. michal nejtek
Odpověď Saha (09.01.2018 - 06:55:38):
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je na mě moc". Možná to má nějakou strukturu, já ji tam však nenašel a popsal jsem svoje pocity při poslechu. A spíše než recenzí bych to dnes nazval blogem... BTW: Hudba je pro mě primárně o emocích a ne o hledání struktur, na to mám matematiku.
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
01.01.2018: Jaký byl rok 2017
Na přelomu roku všichni bilancují a tak jsem si i já připravil pár poznámek o tom, jaký byl rok 2017 pro Sahaweb. Stejně jako každý rok si vezmu na pomoc pár statistických čísel, opět formou tabulek. Počet publikovaných článků podle jednotlivých kategorií je uveden v následující tabulce, do celkového počtu jsou započítány i články v roce 2017 aktualizované, což může být mírně zkreslující. |Rok
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Statistiky
Aktualizováno: 06.12.2018
Počet článků/fotek: 1348/13734
(C) Saha - 1990 - 2018 - Verze 1.3.30 - 02.10.2014 - Generated by SHREC 2.208
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.