Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Rozepsáno: Vítězslav Hálek (1835 - 1874)

Lou Reed - Live 1972

Už dlouho koketuji s myšlenkou zrecenzovat všechna svoje originální česká a slovenská CD... Ta nová už recenzuji "automaticky", ale i ta starší by si to zasloužila, protože jsem vždy měl nějaký důvod ke koupi. A to jsem si ještě "masochisticky" přidal kazety a vinylové desky... Bohužel těch nosičů je skoro 200, v tuto chvíli je to tak do roku 2013... A na recenze kompletního díla Plastiků nebo Chadimy se zrovna moc netěším.... Každopádně tato recenze je z tohoto zamýšleného cyklu recenzí.

Lou Reed je americký hudebník a písničkář, začátky jeho kariéry jsou spojené s legendární psychedelickou kapelou Velvet Underground, ale hudební tvorbou se zabýval již dříve. Po rozpadu Velvetů se věnoval sólové tvorbě a hudebně je činný prakticky dodnes. Za svou kariéru vydal mnoho alb studiových i živých, vyšla i celá řada neoficiálních záznamů a bootlegů. Mezi ně se údajně řadí i CD "Live 1972" vydané u nás v produkci Levných knih.

Jak napovídá název, CD zachycuje vystoupení Lou Reeda (s doprovodnou kapelou) v roce 1972, zřejmě v nějakém klubu. Během vystoupení se střídají věci od velvetů se sólovými skladbami pocházejícími převážně z tehdejší Reedovi novinky Transformers. Některé skladby zní energičtěji, třeba úvodní "White Light White Heat", jiné už méně. K těm patří i "Sweet Jane", "I'm Waiting for My Man" nebo kultovní "Heroin", zejména jeho úvod a sloky mi přijdou pomalejší a intimnější, přitom jde (paradoxně) o drsnější (Lou říká rockovější) a přímočařejší verzi, skladba není tak "učesaná". Některé skladby, namátkou již zmíněný "I'm Waiting for My Man" nebo "Walk It Talk It" jsou mírně protahovány sóly a vyhrávkami, přesně v duchu instrumentálních orgií sedmdesátých let. Zazní i jeden z největších Reedových hitů, "Walk on the Wild Side", ale i jeho provedení mi přijde takové neslané, nemastné. Závěr CD tvoří dvě (mě) méně známé skladby, které působí sestřiženě.

Celkově lze nahrávku charakterizovat jako poctivý rockenroll s bluesovými vyhrávkami, ze skladeb je cítit jak post-psychadelie tak pre-punk. Celé vystoupení provází jistá uvolněnost a celková pohoda, jde o osobní, intimní koncert a je z něj cítit i Louovo charisma. To je dáno i tím, že jde o živák, na druhou stranu tedy nelze očekávat perfekcionalistické provedení, v několika skladbách mi třeba nesedí sborové refrény. Ale celkový pocit z této nahrávky je všeobecná pohoda a příjemný poslech.

02.05.2010

Související články:

Přidat názor:

Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.