MAO - SKATE

Pozadí projektu MAO neznám do detailů, jde však o projekt pánů Vyšohlída a Langera, známých z rapových Pirátů a hardcoreových IRA. Zmínění pánové se v rámci projektu MAO obklopili několika dalšími hudebníky a v letech 1988 - 1992 absolvovali pár performančních vystoupení. Jejich (zřejmě) studiová podoba je zachycena na disku s hodně specifickou krabičkou, která je dosti originální přesto, že běžnou (double) krabičku používá jen mírně netradičně. Samotná tvorba MAO nemá moc společného s běžnou rockovou produkcí, jde spíše o autorskou misi, manifest a hudební koláž. Nahrávku tvoří dvě části, americká a asijská strana, vzniklé v různém období. První polovinu tvoří střídající se pointy "Buddha šílející" a "Buddha tančící", druhou půlku tvoří "žalmy".

Nahrávka je založena na deklamaci surrealistických textů, o kterou se podílejí oba hlavní protagonisté. Jejich zajímavě zabarvené hlasy jsou navíc často zkresleny nebo zechovány, což prohlubuje celkový dojem. Hudební podklad těchto deklamací tvoří orientální nebo (a to hlavně) rockové hudební motivy, ať už jde o kytarový riff, krátkou klávesovou melodii nebo bicí smyčku, tyto hudební úryvky jsou ale používány spíše minimalisticky a repetativně, kdy jeden každý vydrží na celou skladbu. Takto připravená kostra z úryvků a deklamace je doplněna různými samply, zvuky jemnými i industriálně drásavými, ruchy, gongy a perkusemi. Každá skladba ale používá pouze určitou, a to relativně malou, část ze širokého rejstříku naznačených možností a tak nejde o zběsilé a eklektické kombinace všeho možného, spíše jde o decentní a střídmé využití různých prvků. Na nahrávce dojde i na zřetelně rockové plochy, místy i solidně hutné a řízné, jeden ze žalmů tvoří dokonce zprzněný klasický rockenroll. Hudební složka působí trochu jako kulisa k textům, ty formálně vycházejí (nejen) z čínské poezie, ale záběr různých (volných) asociací je velmi široký a pestrý, dá se mluvit i o surrealistických vizích a některé úryvky se objevují i na normálních nahrávkách IRA.

CD jsem kdysi koupil spíše jako sběratel kompletující nahrávky IRA, párkrát jsem si jej poslechl a jako něco sice zajímavého ale spíše nestravitelného odložil. Ale teď, po letech, jsem docela překvapen nadčasovostí a invencí nahrávky, která možná trochu předběhla dobu. První cca třetina mi přijde nejzajímavější a nejoriginálnější, další tracky mi přijdou spíše jako variace na dané téma a žalmy mají blíže k rockově laděným věcem. Nejvíc mě baví těžko uchopitelný, minimalistický přístup starší tvorby, celá nahrávka pak pro mě představuje vyvážený mix mezi free pojetím a klasickou rockovou strukturou. Nahrávka je samozřejmě spíše pro (otevřené) hledače a experimentátory než běžné posluchače, má blízko k alternativě i duchu Residents a rád si ji poslechnu, když zatoužím po něčem neobvyklém a originálním.