images/logo.png
SHWB na blogspot  | Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Master's Hammer - Rituál/Jilemnický okultista

Už dlouho koketuji s myšlenkou zrecenzovat všechna svoje originální česká a slovenská CD. Ta nová už recenzuji "automaticky", ale i ta starší by si to zasloužila, protože jsem vždy měl nějaký důvod ke koupi. A to jsem si ještě "masochisticky" přidal kazety a vinylové desky... Bohužel nosičů je cca 300 a v tuto chvíli je to tak do roku 2021 - a to jsem začal v roce 2007... Každopádně tato recenze je z tohoto zamýšleného cyklu recenzí.

Master's Hammer je jednou z mála Českých metalových skupin, které dosáhly kultovního postavení nejen u nás ale i světově, dokonce jsem se kdysi setkal s názorem, že jde o nejlepší český blackmetal na světě všech dob :-) Skupina přitom na scéně nepůsobila dlouho a do srdcí fanoušků se zapsala především dvojicí prvních desek, totiž "Rituálem" a "Jilemnickým okultistou". Obě desky jsou celkem odlišné a tak se fandové občas dělí na vyznavače jedné nebo druhé, já osobně nedám dopustit na Rituál a okultista mě moc nebere. Po třetím, rozpačitě přijatém albu, se skupina v polovině devadesátých let rozpadla a hudební kariéře se věnoval pouze kytarista Nekrocock, v roce 2010 však došlo k reunionu MH a vydání nové desky.

Obecně se dá říci, že obě alba přináší black začátku devadesátých let s progresivními prvky, za novátorské lze považovat použití kláves i dalších netradičních nástrojů jako jsou tympány. Svoje posluchače si však skupina získala především atmosférou - nejde o nijak výjimečné hudebníky ani skladatele, ale atmosféra a nadhled činí z obou alb něco víc. Celkově pak kapela zapadá do světové blackové tvorby, i když v kontextu tehdejšího Československa šlo jednoznačně o výjimečnou záležitost a to i díky tomu, že v té době bylo u nás minimum stylově spřízněných kapel. Navíc byl v té době u nás po podobné hudbě obrovský hlad a tak se i metalové desky vydávaly v dnes těžko uvěřitelných desetitisícových nákladech.

V době vzniku jsem kapelu samozřejmě neposlouchal a dostal jsem se k ní minimálně s desetiletým odstupem, což pochopitelně ovlivnilo i můj pohled na ni. Navíc pro mě nebylo snadné obě alba získat - původní vydání jsou nesehnatelná a nakonec jsem získal double digipack reedici od Osmose. Digipack je sice graficky nádherný a dotváří image, obtížně čitelný font a pár překlepů celkový dojem kazí - jenže CD (zřejmě) nebylo určeno pro český trh, takže si překlepů málokdo všimne.

Rituál

Debutové album o délce 50 minut obsahuje 11 skladeb včetně intra a jedné instrumentální skladby. Jednotlivé skladby jsou členitější s přechody a změnami tempa, doslova nabouchané momenty jsou často zvolněny vyhrávkou nebo sólem a dojde i na výrazné až chytlavé melodie a motivy.

Úvod alba se pohybuje ve spíše středním tempu, jedním z vrcholů alba je čtvrtá instrumentálka "Rituál" - ta má obrovský drive a zvláště působivé je gradování výbuchem. Po ní následuje několik velmi silných skladeb jako "Géniové", "Černá svatozář", "Jáma pekel" nebo "Zapálili jsme onen svět", tyto skladby provází skutečně skvělá atmosféra, zajímavé riffy i sóla. Střídají se momenty thrashové, temné, vzletné i lehce avantgardní (tympány, klávesy) a vše skvěle graduje, skladby se snadno zaryjí do paměti. Atmosféra skladeb i alba jako celku postupně graduje a výrazně ji pomáhají i táhlé zvuky na pozadí. Celkově lze album považovat za temně dekadentní a přitom stále metalové, osvěží ho i experimentálnější vyhrávky nebo plochy - a třeba použití tympánů je dosti působivé i originální (na rok 1991).

Zajímavé jsou i texty, u kterých lze přemýšlet, jak moc jsou myšleny (smrtelně) vážně a nakolik je v nich odstup nebo nadhled. Dojde samozřejmě i na přímočaře protikřesťanské polohy, zajímavější je ale postoj pána (okultního mistra) stojící nad bohem i satanem, jakoby v duchu Nietzcheho, tedy mimo zlo a dobro. Ale osobně nemám potřebu se v textech MH pitvat, stejně jako to nedělám u 99% ostatních skupin.

Nechci debut MH přehnaně adorovat a určitě existují kapely, i české, hudebně zručnější a nápaditější - ale ve skloubení atmosféry a magického oparu předčí MH jen málokdo, dále je třeba skupině připočíst k dobru i snahu hledat nové postupy. Osobně se mi líbí i specifický zpěv a protahování poslední slabiky ve verši. Mnozí sice považují debut za celkem primitivní, ale to je relativní a znám i "primitivnější" skupiny z té doby.

Jilemnický okultista

Druhá deska je propracovanější a složitější, tvoří ji monotematický příběh a dá se mluvit o blackové opeře resp. operetě. Mnozí tento přístup vyzdvihují, ale já mu prostě pořád nemohu přijít na chuť a to nejen proto, že si myslím, že v rocku (a metalu zvlášť) nefunguje. Přiznám se dokonce, že jsem nikdy do příběhu moc nepronikl a to i kvůli zpěvu na hranici srozumitelnosti. Na desce se samozřejmě najdou zajímavé momenty a prvky, za zmínku stojí i to, že každá postava je nazpívaná jiným hlasem, celek na mě však působí rozpačitě.

Formálně je na tom druhé album podobně jako první - tvoří ho jedenáct skladeb na ploše cca 50 minut a i zde nalezneme intro. Jeho lehce avantgardní atmosféru doplňuje harfa, úvodní skladby se stylově řadí do spíše mrazivého black/deathu. I nyní dochází ke změnám tempa a gradaci skladeb, prostor dostanou melodické vyhrávky a podbarvení, tympány nebo skřehot. Celkově zní nahrávka mohutně až impozantně, ale místy mi přijde zdlouhavá.

Některé momenty tvoří zajímavé kontrasty, třeba nářezové pasáže s melodickými v páté "Ten Dvanácterák Zmizel V Houští...". Hned následující "Můj hejtmane..." pro mě tvoří vrchol alba a tak nějak mi připadá jako jeho shrnutí, jakoby jeho esenci - až avantgardní klávesy podbarvují svižné části, dialog postav dodává napětí a skladba graduje až do monotonní blackové sypačky. Následující skladby jsou lehce rozdílné, zajímavá je litanie "Já mizérií osudu jsem pronásledován" se symfonickými názvuky i chaotickými vyhrávkami, dojde i na skladby spíše "humpolácky" namlácené, což také nezní špatně, byť občas jakoby zbytečně tlačili na pilu. Na desce zní spíše dobový black, který se u nás v té době asi moc nehrál, doplněn avantgardními motivy, vyhrávkami i dějovým podbarvením typu broušení meče nebo cinkot sklenic. A díky tomu všemu je album občas lehce nestravitelné, nesourodé nebo bezradné, protože šlo o průkopnický počin - u nás určitě.

Na Okultistovi mi chybí náboj Rituálu - samozřejmě je chyba čekat jeho pokračování ale nemohu si pomoci. Album je mnohem avantgardnější, zazní různé podbarvení klávesami i experimentálnější plochy, celkově má nahrávka mohutnější, impozantnější zvuk, dokonce bych řekl, že je více thrash/deathová. Ale bohužel mi nesedí a nedokážu ji docenit, přijde mi v ní i mírná bezradnost - co skrylo nadšení debutu už avantgardnější dvojka neunese. Ale i tato deska má v historii své místo, protože je to jedna z prvních blackových desek z avantgardními prvky. Jenže pod ty lze ukrýt ledacos a ... Rituál je prostě Rituál.

15.05.2011
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
10.11.2019: Arduino 02 - Co koupit?
Když jsem psal první díl o Arduinu a elektrotechnice, tak jsem si myslel, že na letošní Vánoce budu vybírat nějaký vhodný set. Na podzim to sice vypadalo, že nebudu mít čas se něčemu takovému věnovat, teď to zase vypadá, že by chvíle času zbýt mohla. A tak se zatím zabývám alespoň rešerší možností. Napadají mě totiž otázky jako: originální deska nebo klon, jaká verze desky, jen základní deska a 
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je
...
Saha | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Moc nerozumím tomu, proč recenzujete nahrávku Agonu, když nemáte rád současnou artificiální hudbu.. Btw. mohu vás ujistit, že o "chaoticky ozývající se jednotlivé tóny osamocených nástrojů" skutečně
...
Michal Nejtek | 08.01.2018
Václav Havel - Largo desolato, Pokoušení, Asanace
To je zajímavé, asi si je taky přečtu. A alkohol a volné vztahy bych tak nějak tolerovala. Není to sice ideál, ale ani to není důvod k příliš přísnému soudu.
...
Verunka | 12.11.2017
Statistiky
Aktualizováno: 08.12.2019
Počet článků/fotek: 1380/13846
(C) Saha - 1990 - 2019 - Verze 1.3.32 - 11.05.2019 - Generated by SHREC 2.216
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.