images/logo.png
SHWB na blogspot  | Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Francois Villon (1429/1431 - 1463)

Už od pubery a možná i dříve jsem chtěl číst básně, ale nikdy jsem to moc nedovedl. Zvládl jsem Villona, který mě docela bavil, zkoušel jsem symbolisty v čele s Březinou, dále proklaté i moderní básníky, ale moc jsem z toho neměl a tak jsem poezii postupně vzdal. Až koncem roku 2010, po přečtení hodně prózy a získání širšího kulturního přehledu se pomalu k poezii pokouším vracet.
V těchto článcích se snažím zachytit můj dojem z daného básníka a tak se trochu zajímám i o životní osudy. Jde mi i trochu o polidštění básníků, kteří jsou nám ve škole často prezentováni jako bytosti romantické až éterické. Jenže ve skutečnosti šlo často o osoby psychicky nevyrovnané, opilce, rebely a někdy i vyvrhely. A to nemluvím jen o Villonovi, Ginsbergovi, Apollinairovi, Bukowském nebo Bondym - prý i Neruda měl problémy s alkoholem...

Francouzský básník Francois Villon (1429/1431 - 1463) je často označován za prvního prokletého a/nebo moderního básníka.

Zprávy o jeho životě jsou zřídkavé a detaily se dozvídáme spíše z narážek v jeho básních. Villon se narodil v Paříži a vychován byl u kaplana kláštera sv. Benedikta. Tento kaplan nad Villonem držel celý život ochranou ruku a proto Francois přejal jeho jméno jako výraz vděku. Villon studoval na Sorboně, kde získal právnické a církevní vzdělání, zřejmě byl dobrý student ale žil spíše bohémským životem a tak jeho život provázely pitky a hýření; za různé šarvátky byl i několikrát trestán. V červnu 1455 zabil neúmyslně v sebeobraně kněze, snad v milostném sporu, a proto prchl na několik měsíců z Paříže. Po amnestii se vrátil, ale koncem téhož roku se zúčastnil krádeže a znovu opouští Paříž. Poté putuje francouzským venkovem, živí se všelijak a nějakou dobu tráví ve vězení. Roku 1462 se ocitá v Paříži, opět je pro nepatrnou rvačku uvězněn a odsouzen ke smrti. Po odvolání je jeho trest zmírněn na desetileté vyhnanství z Paříže, tu opouští v lednu 1463 a tím jeho stopa mizí.

Villon prožil svůj život převážně v chudobě, v pařížských hospodách a hampejzech, na venkově i ve vězení. A právě ve vězení napsal podstatnou část svého díla, totiž proslulé testamenty. Přestože psal Villon průběžně, dnes ho chápeme jako autora "jedné knihy" a celkem se nám zachovalo cca 3000 veršů. Malá závěť jako dílo "ztřeštěného mládí" vznikla v prosinci 1456, Velká závěť, do níž je vsunuto 16 balad a další básně, na přelomu let 1461/1462. Villon ve své tvorbě používá a ironizuje dvorský styl k popisu běžných a nízkých témat, jeho verše provází ironie a výsměch všem i sobě. Mluví se o vznosné poezii s lidovým obsahem, kritici oceňují rafinovanou stavbu veršů, kterou člověk ocení v originále, takže jsem o ni ochuzen.

První souvislejší a dodnes nejznámější český překlad pořídil Otokar Fischer roku 1927. Nejde ale o překlad kompletního díla, Fischer vybral a přebásnil stěžejní polovinu. Ve svém překladu, resp. přebásnění se snaží zachovat drsnost, rozporuplnost, vtipnost i lyriku a tak je jeho překlad často označován jako romantizující a zjemňující. Kompletní dílo jako první přeložila J.Loukotková, která napsala i známou životopisnou knihou "Navzdory básník zpívá".

Villonovo dílo ovlivnilo mnohé básníky jako byl Rabelais, Musset, Verlaine a Heine; velkou autoritou Villonovských výzkumů je (pro mě překvapivě) Tristan Tzara. U nás ovlivnil (formálně) Vrchlického, Mahena i Nezvala, který zvládl jak formu tak trpkého a kritického ducha. Podstatný vliv měl i na naše divadlo, pod jeho vlivem vznikly dvě divadelní hry - "Balada z hadrů" Voskovce a Wericha a "Paříž hraje prim" E.F.Buriana.

***

V úvodních baladách si autor stýská z vězení, napůl zoufale a napůl rozverně žehrá na osud, tedy Fortunu. Ta se však hájí jako mnohem silnější a mocnější než lidé, nad nimiž vládne podle své vůle - říše i osobnosti padly jejím přičiněním. V "závěti" líčí uvěznění biskupem Thibautem jemuž ironicky děkuje za pohostinství, přitom se za něj modlí s tím, aby mu bůh oplatil stejně. Dále mluví o tom, že zkušenost je cennější než filosofické knihy, vyrovnává se s Bohem i příkořími. Navazuje na úvod s Fortunou a tvrdí, že vším je vinen osud, protože často sice dělá chudák i pán totéž, ale hodnoceno je to odlišně. Tyto pasáže mají silný sociální podtext, autor tvrdí, že je pro chudáka těžké být ctný a ke hříchu ho svádí chudoba, zazní i slavné "nuzota z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad".

Dále vzpomíná (ve třiceti) na mládí a lituje všeho, co udělal špatně, protože prohýřené mládí mu uteklo příliš rychle. Také rekapituluje, jak dopadli jeho tehdejší známí - někdo je pánem, jiný chudákem; útěchou mu je to, že smrt je všem stejná. I další balady líčí pomíjivost světa, místy trpce, jindy zase s nadhledem - třeba v nářku zestárlých, dříve sličných dívek a žen, které líčí (svoji) pomíjivou krásu a úspěchy, jako on litují ztraceného mládí a radí mladším, ať berou co je a užívají si.

Villon nelíčí jen ženy ctnostné, častěji jde o lehké holky. Nespokojí se jen s jejich kritikou, zamýšlí se i nad tím, proč nejsou počestné. Podle něj jak z potřeby lásky tak ze ženská přirozenosti. Láska podle něj muže ničí a žene ho do bláznovství, přesto se jí nechce vzdát, k čemuž uvádí příklady z historie i osobní prožitky. A přes ně se, zklamaný a zatrpklý, dostává k dalšímu účtování, čímž navazuje na předchozí závěť, kterou komentuje a rozšiřuje. Svým bližním věnuje několik básní, jako je modlitba matce, rondeou soudci/opilci a dojde i na známou baladu o jazycích klevetníků.

V závěru se ptá, kde vše (=peníze) končí a jeho odpověď je - jen v hospodách a u ženských. A při té příležitosti znovu opakuje, že na hřbitově si jsou všichni rovní a pouze duše patří Bohu. Přes naturalistický popis oběšenců se dostává k trpké naději u Boha, těžký život probouzí pochyby i touhu po něčem lepším. Jenže - chudáci mají bídu a na co je jim tedy Bůh?

***

Kdysi mě Villon nadchl, připadal mi vtipný, břitký a svižný, ale nyní jako by mu něco chybělo - možná šlo tehdy o jiný překlad. Přesto je jeho dílo velmi zajímavé a čtivé, což je zásluha i překladatele. Pro plné pochopení by ale člověk musel znát dobové souvislosti, různé narážky a hříčky mi proto zůstávají utajeny.

Villonovy básně tvoří kondenzovaný životopis, ani ne tak dějově jako pocitově. A přes vtipnost a lehkost se nejedná o rozverné opěvování života, naopak dojde na ostřejší, kritický tón nebo závažnější otázky. Villon totiž líčí pomíjivost světa, žehrá nad ztraceným mládím, líčí svoji nezařazenost a odlišnost od ostatních, ale hlavně se u něj objevují sociální témata. Dále se staví proti tehdejší romantizaci venkova a chudoby, obojí totiž zná až příliš dobře z té "odvrácené" stránky. A tak není divu, že u něj platí, že co si člověk urve, to má a krédem je užívat si - i proto líčí život v putykách a hampejzech. Ale i tento postoj můžeme chápat ironicky a relativně, jako ostatně vše u něj.

Přes všechna moderní a sociální témata si nemyslím, že je to nějaký revolucionář, jde o středověkého člověka a básníka, který poznal a vystihl určitá témata a obecně platné problémy.

10.07.2011
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
01.01.2018: Jaký byl rok 2017
Na přelomu roku všichni bilancují a tak jsem si i já připravil pár poznámek o tom, jaký byl rok 2017 pro Sahaweb. Stejně jako každý rok si vezmu na pomoc pár statistických čísel, opět formou tabulek. Počet publikovaných článků podle jednotlivých kategorií je uveden v následující tabulce, do celkového počtu jsou započítány i články v roce 2017 aktualizované, což může být mírně zkreslující. |Rok
Anthony Devis: It is amazing post, i am really impressed of your post, its realy useful. Thank you for sharing This article. www.mcafee.com/activate
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je
...
Saha | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Moc nerozumím tomu, proč recenzujete nahrávku Agonu, když nemáte rád současnou artificiální hudbu.. Btw. mohu vás ujistit, že o "chaoticky ozývající se jednotlivé tóny osamocených nástrojů" skutečně
...
Michal Nejtek | 08.01.2018
Václav Havel - Largo desolato, Pokoušení, Asanace
To je zajímavé, asi si je taky přečtu. A alkohol a volné vztahy bych tak nějak tolerovala. Není to sice ideál, ale ani to není důvod k příliš přísnému soudu.
...
Verunka | 12.11.2017
Statistiky
Aktualizováno: 03.11.2018
Počet článků/fotek: 1346/13734
(C) Saha - 1990 - 2018 - Verze 1.3.30 - 02.10.2014 - Generated by SHREC 2.208
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.