M.O. / Michael's Uncle - The End Of Dark Psychedelia / Live 1987 / Svině!!

Majklův strýček, Michael's Uncle nebo také M.O. jsou různé variace názvu jedné ze zásadních českých HC skupin přelomu devadesátých let. Kořeny skupiny vězí v totalitě, brzy po revoluci ale následoval rozpad a po mnoha letech i reunion. O významu skupiny svědčí i to, že jí prošlo několik osobností punk/HC scény jako zpěvák Amrit Sen, Petr Stanko, Sid Hošek nebo Johny Chaos.

Nahrávky skupiny se šířily spíše neoficiální cestou, postupem doby je vydal Black Point na dvou CD. První, "Svině!" (1992) obsahuje studiový záznam z března 1989, druhé CD (2001) obsahuje studiový záznam z roku 1990 a živou nahrávku z roku 1987. Obě CD mají standardní provedení, byť rozdíl mezi vydavatelským standardem let 1992 a 2001 je celkem znát. Booklety však obsahují jen texty a pár fotek, u archivních vydání by člověk ocenil i nějaké to průvodní slovo.

Tvorba skupiny se tradičně řadí mezi HC, jde však spíše o pomalejší variantu stylu, i když dojde na několik řízných vypalovaček. Převažují však skladby s psychedelickými a noise plochami, vyhrávkami (až jazzovými), nervními a industriálními prvky, ve tvorbě skupiny je slyšet i ovlivnění alternativní scénou. Díky tomu jsou nahrávky nadčasové, tedy minimálně v tom smyslu, že při jejich poslechu nemám pocit, že poslouchám něco 20 let starého. A to se týká i textů, které nejsou (až na výjimky) přímočaře proti komunismu, spíše expresivně líčí pocity mladých v lehce absurdním světě.

Podle vzpomínek Sida Hoška šlo u MO o poměrně promyšlené kompozice a rozhodně to není český "neumětelský" předrevoluční punk.

Svině (1989)

Dlouhou dobu představovalo toto CD jedinou možnost, jak se k tvorbě kapely dostat. Třináct skladeb na ploše 47 minut obsahuje pomalejší HC s intenzivním vokálem, drásající kytarou a trochou psychedelie. Zazní ostré HC skladby i "torza", tedy spíše hlukové stěny, některé skladby obsahují vyhrávky, improvizace nebo melodické momenty jako "Zatracenej a zkurvenej" nebo refrén "Každý ráno". Dojde i na prvky noise, úryvek dechovky (smyčka?) v "Second P.", vazbení zase podbarvuje "Let It Be" s hodně specifickým vokálem, také závěr nahrávky patří noise načichlé "Obušku z pytle ven".

The End of Dark Psychedelia (1990)

Úvod této nahrávky patří jedné z nejzajímavějších skladeb MO vůbec, totiž chorálu "Matko boží oroduj za nás" plynule přecházejícího v internacionálu, obojí je však noisově a industriálně zkreslené. Následující skladby se pohybují v podobném stylu jako na první nahrávce, jde tedy o pomalejší HC, kde zní vazbení, psychedelické a noise prvky, ale také melodické momenty nebo sóla. Také zpěv je variabilní a dojde na vícehlasé zpěvy až překřikování, melodické refrény nebo echo. Plochy i hudební prvky se střídají, často se tím mění tempo a skladby jsou díky tomu celkem členité.

Asi největší vypalovačkou je minutová "Fakt že jo", ale i zde jsou základní atributy zachovány, jen je vše mnohem rychlejší. K rychlejším skladbám patří i naštvaný punk "Tak nezapomeň" nebo energická plocha "Mít tak svůj ráj" ozvláštněná skřeky a sólem s až jazzovou atmosférou. Mezi zajímavé skladby patří "Nevzdáš", která působí jako výsek z větší noisové plochy doplněný zvláštně zazpívaným expresivním popisem opilosti(?). V "Baby stop" zaujmou perkusní bicí, tato skladba má lehce orientální nádech - jestli si pamatuju dobře, tak vůdčí postava MO, Amrit Sen je snad Armén. Závěr patří vtipně provedeným čertům a dlouhé baladě o pedofilovi.

Live 1987

Záznam koncertu působí jednodušeji a jakoby nástrojově chuději, celkově má nahrávka blíže k alternativě, nezní tak coreově a celkový dojem je více "hudebnější" resp. tradičnější. Textově přináší pohled lidí spíše ze spodku společnosti, což je možná důsledek předrevolučního kriminalizování hudebních aktivit a snah. Tempo skladeb je pomalejší, třeba "President" je až čistě melodicky zpívaná balada s náladou "ploužáku", "Řeka" přináší bohatou, až perkusní, rytmiku a skladba působí jakoby tanečně, následující "Konfident" zase vzdáleně evokuje reggae. Zkreslené kytary a noise prvky přináší až "David", "Světlo" se schizofrenní a paranoidní náladou přináší dechy a celkově jde o melodickou až chytlavou věc řadící se k vrcholům nejstarší tvorby. Nejdelší skladbou je repetativní, alternativně-punková "Vzhůru bradou" a v podobném duchu zní i závěrečné skladby obsahující také vypjaté a nervní části.