F.M.Dostojevskij - Neobyčejné příběhy
Výbor "Neobyčejné příběhy" je tvořen několika krátkými povídkami. Jejich rozsah kontrastuje s autorovými rozsáhlými romány, povídky mě však mile překvapily svojí svěžestí, černým humorem i absurdností a byly pro mě zajímavější než ony "velké" romány. Podle názvu jde o neobyčejné příběhy, ve skutečnosti jsou líčeny běžné příběhy anonymních obyvatel Petrohradu, převážně nižších úředníků, které poznáváme v celé jejich bídě, shonu, podlézání i přetvářce.
Občas jsou použity fantastické motivy, viz třeba úvodní povídka "Bobek", kde všechno to lidské pinožení pokračuje i po smrti. Obyčejnost života a postavení nižších úředníků líčí třeba "Pan Procharčin", jemuž spolubydlící ze srandy namluví, co vše budou muset úředníci nově zvládnout. Hrdina v důsledku toho zpanikaří, zpustne a nakonec zemře, přičemž se u něj najde relativně slušné bohatství. V povídce "Cizí žena a muž pod postelí" zase pronásleduje žárlivý manžel svoji manželku až skončí v cizím bytě pod postelí, kde uškrtí psíka. Tato tragikomická povídka je provázena černým a absurdním humorem, přináší pocit až Kafkovský a je jen škoda, že ji autor nerozvinul. Další povídka líčí vypočítavost svatby s mladičkou dívenkou jen kvůli dědictví i zvláštní čistotu dětí kaženou tím, že i ony jsou od útlého věku zařazovány tam, kam (společensky) patří.
Dále je líčena solidarita chudých, kteří nedokáží odehnat trpícího druha, ale tato solidarita je brzy zničena pro pár rublů, které znamenají rozdíl mezi životem a smrtí. V povídce "Nemilá příhoda" jde pro změnu vyšší úředník noční ulicí, v myšlenkách brojí proti konzervativním nadřízeným, sám přesvědčený o své lidskosti a humanitě. Shodou okolností jde kolem domu, kde probíhá svatba jednoho z podřízených a tak vejde, přesvědčen o tom, jakou jim prokáže čest. Navíc chce ukázat, že je jedním z nich, ve skutečnosti však čeká, že mu tento krok vynese popularitu a oblibu. Společnost má však z představeného obavy a celá situace je velmi trapná, úředník se opije a snaží se všechny přesvědčit o své bodrosti. Vše je ale marné, lidé prokoukli jeho skutečný záměr a úředník se ocitá na hraně trapného výsměchu. Nezvyklý pití brzy upadne do bezvědomí a tak ho uloží do manželské postele jako nejlepšího místa v domě, čímž si zkazí svatbu docela.
Skvělá je i povídka "Krokodýl", v níž krokodýl na výstavě spolkne úředníka. Majitel se brání rozřezání krokodýla, protože je to jeho zdroj obživy, úředníkův přítel se zase snaží polknutého zachránit úřední, byrokratickou a tím pádem i marnou cestou. A spolknutý si v žaludku klidně vymýšlí teorie na obrodu společnosti, snaží se zachránit Rusko, a veškeré motivy jsou dány hospodářským prospěchem. I tato "kafkovská" povídka končí tak nějak do ztracena, až bych podezříval LK, že nějaké stránky chybí.
Třetinu svazku tvoří "Zápisky z podzemí", které jsem již četl dříve samostatně. K tehdejšímu hodnocení nemám moc co dodat, snad jen to, že dnes ještě víc oceňuji líčení psychologie temné stránky člověka. Zajímavý je pocit vyděděnosti, přesvědčení o vlastní výjimečnosti i trapnosti, dále potřeba utrpení jako jediného citu znamenajícího život. Závěrečná povídka "Sen směšného člověka" líčí člověka lhostejného, rezignovaného a otupělého, který však najednou díky snu prozře a pozná lásku i smysl života a tím přinese na závěr (sbírky) neobyčejný a nečekaný optimismus.
Povídky líčí denní utrpení malých lidiček, kteří se musí přetvařovat před představenými, manželkami i známými. A tak po práci běhají po salonech, předstírají společenské styky atd, aby nakonec skončili ... v nudě úřadu přesvědčení o své důležitosti. Vyšší úředník je totiž velkým pánem a nad svým úřadem i úředníky vládne pevnou rukou. Zajímave je, že se drobní úředníci pohybují na hranici chudoby, přesto mají sluhy, kteří jimi pohrdají, snad proto, že oni dělají něco skutečného.
Povídky se mi líbili a docela jsem se u nich bavil, řadím je mezi to nejlepší, co jsem od Dostojevského četl. Povídky jsou totiž svižné a ironicky vtipné, Kafkovsky absurdní a dojde až na Klímovské úvahy ve smyslu světa jako snu nebo hry a potěší i lehce fantastické motivy. Autor má pro postavičky pochopeni a podrobně líčí jejich psychologii, pohnutky i motivy, jejich život je na pokraji zbytečnosti, trapnosti a absurdity. Zajímavé je to i ve světle dnešního světa nadnárodních firem a obrovských úřadů, kde stejně a možná i víc ožívá samota, zbytečnost, prázdnota i zoufalé hledání smyslu života.
- A.S.Puškin - Cesta do Azrumu
- A.S.Puškin - Piková dáma a jiné povídky
- Běsi
- F.M.Dostojevskij - Bílé noci
- F.M.Dostojevskij - Bratři Karamazovi
- F.M.Dostojevskij - Bytná
- F.M.Dostojevskij - Hráč
- F.M.Dostojevskij - Chudí lidé
- F.M.Dostojevskij - Idiot
- F.M.Dostojevskij - Nětočka Nězvanovová, Strýčkův sen
- F.M.Dostojevskij - Něžná
- F.M.Dostojevskij - Zápisky z podzemí
- F.M.Dostojevskij - Zločin a trest
- Michail Bulgakov - O prospěšnosti alkoholismu
- Michail Bulgakov - Osudová vejce, Psí srdce
- Michail Bulgakov - Psí srdce a jiné povídky