images/logo.png
SHWB na blogspot  | Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Jan Weiss - Dům o 1000 patrech / Zrcadlo, které se opožďuje

Výbor Weissova díla vyšel v roce 1998 jako druhý svazek Edice století české sci-fi. Zařazení autora do této řady může být sporné, do žánru sci-fi patří jen část povídek a i v nich jsou fantastické motivy použity s jiným záměrem. Navíc se v povídkách objevují tak rozdílné prvky jako je revoluční nadšení, mystická láska nebo fantastické vize, vše je hluboce ovlivněné Weissovým zajetím a pobytem v zajateckém táboře, kde jen tak tak přežil tyfovou nákazu.

Dům o 1000 patrech

První část svazku tvoří román "Dům o 1000 patrech" psaný ve stručných a úderných kapitolách. V jeho úvodu se probouzí neznámý muž na schodišti. Muž si nic nepamatuje, stoupá desítkami pater vzhůru a z útržků po kapsách pochopí, že je detektiv Petr Brok a vyšetřuje únos princezny Marie. Ta zmizela podobně jako další mladé dívky a stopy vedou do tajemného Mullerdomu, obrovského domu záhadného Ohisvera Mullera.

Ze schodiště pronikne Brok do vlastního domu/města, kde nachází zničené a prázdné lidi žijící bez chuti a smyslu života. V jednotlivých patrech Mullerdomu jsou ulice a chodníky, domy s fasádami nebo parky, chybí pouze obloha. Mullerdom je protkán sítí amplionů a kamer, Mullera samotného nikdo nikdy neviděl ale on vše sleduje a řídí. A stejně neviditelný je i Brok díky objevu neviditelnosti jeho známého.

Díky své neviditelnosti se Brok dostane na schůzku elitních, byť bizarních, zabijáků a dozvídá se o povstání dělníků, kteří zabírají patro za patrem. Jeden z vrahů vzpomíná na Mullerovi začátky, kdy zkupoval Zemi, tedy ostrovy a státy, aby je pak vyměnil za cesty ke hvězdám. Nyní chce každý prchnout na nové světy, které splní každé přání jakoby byly každému na zakázku. Brok však brzo zjistí, že vše je podvod, ve skutečnosti jsou cestující uspáni, někteří se stanou otroky a ostatní jsou spálení na pudr. Tak se dozvídá o zotročení lidí, kteří slouží v Mullerdomě jako anonymní odlidštěné stroje.

Broka během jeho putování opakovaně pronásledují noční můry, v nichž leží mezi stovkami podobných na patrových palandách, pronásledují ho sny a vzpomínky na šedivé pryčny a lidi v bílých pláštích, na válku, aniž chápe, co to slovo znamená.

Obyvatelé vzývají Mullera jako novodobého Ježíše, on na jejich modlitby odpovídá a díky systému kamer je skutečně v pozici vševidoucího Boha. Brok nezkoumá město jen pasivně, podobně jako Muller působí hlasem a tak se utkávají dva anonymní hlasy. Někteří proto považují Broka za nového boha, jiní za ďábla, on sám si však uvědomuje, že tu není bůh ani ďábel - stojí zde člověk proti člověku. O jeho činech se brzo mluví v celém Mullerdomě, každý chce přijít na to, co se děje. Brok pomáhá povstalcům a v závěru se dostane k samotnému Mullerovi, malému židáčkovi v obrovském řídícím stanovišti. Zde mu nabízí božství v Mullerdomě, Brok však odmítá a dojde k bitce a smrti obou. A pak se v nemocnici probouzí mladý muž, který přežil tyfovou horečku, blouznil v ní a jen zázrakem přežil.

Román vznikl v roce 1929 a má proletářský a revolucionářský nádech, přitom předjímá některé věci ohledně kontroly lidí a jejich ohlupování, propagandy nebo i pálení na pudr. Objevuje se zde však i křesťanský a mystický podtón, hlas jako bůh a věci z toho plynoucí jsou docela zajímavé.

Děj se odehrává v anonymním prostředí polosnového světa obrovského uzavřeného domu, podobné prostředí používají i další spisovatelé 20. století. Na románu je zajímavá atmosféra i hutný styl vyprávění, bizardní a pokřivený svět je zachycen sice stručně ale velmi výstižně. Celkově jde o alegorii odosobněného světa nastupujících korporací ve světle mystické reakce na první světovou válku.

Zrcadlo, které se opožďuje - výběr povídek

V knize následuje výběr povídek, několik prvních reflektuje zkušenosti z první světové války, ze zajetí a z cholerových nebo tyfových baráků. "Barák smrti" líčí zajatecký tábor, kde vymírají jednotlivé baráky na choleru a tyfus. Sedm zdravých kamarádů se schovává v jednom baráku a izoluje se od okolí, chtějí přežít. Bohužel se dozví o pokladu v jednom z baráků a některé z nich zachvátí touha po majetku bez ohledu na riziko nákazy, navíc jim už dochází potraviny a jsou v zoufalé situaci. A tak se část mužů nakonec pro poklad vydá a za nalezené peníze nakoupí zásoby a uspořádají velkolepou hostinu, už během ní však zjišťují, že jsou nakažení.

Hostiny se neúčastní jejich bývalý velitel Jirouš, který se vydal do vzdáleného města pro chinin. Vrací se nadšen zprávami o sovětské revoluci, blouznící druhové ho nevnímají a tak se vydává znovu pro léky. Blouznění umírajících přeruší příjezd generála, který se z jakéhosi důvodu tváří zúčastněně a blahosklonně. Umírající však odmítají nesmyslnost války i pokrytectví velitelů, blízkost smrti jim dává odvahu nazvat věci pravým jménem, tím generála rozčílí a tábor skončí v plamenech.

Také další dvě kratší povídky se odehrávají v zajateckém táboře, první vypráví o nevraživosti vůči pánovi s čistýma rukama. Všichni ostatní jsou sedření dělníci (havíři) a teprve po jeho smrti pochopí, že i muž z čistýma rukama byl stejně chudý jako oni a že může být proletářem a pomáhat revoluci. Druhá povídka líčí blouznění a vize tyfové nákazy.

Delší povídka "Rádio - růže - ruka" vypráví o světově zbožňované herečce Iden, která prohlásí, že věnuje lásku tomu, kdo si pro ni nechá v jejím novém filmu rozdrtit ruku. Kupodivu se najde mnoho zájemců, sérií dalších podmínek je omezí na jediného a poté začne natáčení filmu. Ten zachycuje vznikající lásku spisovatele Martina a Šarity i morální zkaženost její tetičky. Ta vybaví Šaritě "salón", kde má přijímat pánské návštěvy a mezi prvními přichází i starý pan továrník. Šarita je úplně mladinká a naivní, vůbec nechápe, co se kolem ní děje, navíc propadla lásce k Martinovi a barona s dětskou naivitou odmítá, což ho samozřejmě urazí.

A tak je Martin, na něhož si stěžuje i zhýralý baronův syn, přeložen k drtiči 77, který již z mnoha dělníků udělal invalidy - a vždy šlo o nepohodlné muže. I Martin strká ruku do stroje, tu se ho herečka Iden vrhá zachránit, marně a pozdě. Iden však dostojí svému slibu a mladíka se bere, dokonce z lásky a pozdě lituje své pýchy jíž zmrzačila člověka. Také tato povídka má revoluční, protiimperialistický a protiburžoazní nádech, z povídky je cítit touha po změně a po zničení světa amorálních baronů.

Krátká polosnová povídka "Nosič nábytku" surrealisticky líčí nosiče nábytku a jeho smrt, titulní "Zrcadlo které se opožďuje" líčí jakýsi dekadentní ples, během nějž zhasnou všechna světla. Dokonalé tmy všichni využijí ale nic nezůstane utajeno, protože jedno ze zrcadel opožďuje svoje odrazy.

Delší povídku "Meteor strýce Žulijána" lze žánrově zařadit do sci-fi. Na pozemek vypravěčova strýce, statkáře Žulijána, spadne podivný meteor připomínající obrovské vejce. Lakomý a majetnický strýc je posedlý touhou zjistit, co je uvnitř, což se mu nakonec podaří, během strašlivé bouře začne z meteoru prýštit tajemná tekutina. Tu nechce nikdo ochutnat jako první a tak dají napít psovi, který se začne zmenšovat až docela zmizí.

Strýc najde tuláka a dá mu loknout, tulák poté líčí nádherný sen o cizím světě plném lásky, kde na něj čekají jako na spasitele. Ovlivněn touto vizí se napije i strýc a získá podobný mystický zážitek, tekutina však působí jako droga a oba ji potřebují k životu. Tekutina je změní, oba jsou plní lásky a podobně jako pokusný pes se začnou zmenšovat.

Časem se k nim přidá soused, který při bouřce uloupil část obsahu a ten mu nyní došel. Všichni tři se zmenšují, nejdříve na polovic, poté žijí v domě pro panenky, útrapy vypravěče, který je kryje před okolním světem, jsou také zajímavé. Trojice je naplněná vizí lásky na cizím světě, soused ale tato sladká muka nevydrží a napije se příliš, chce být první, kdo naplní své poslání. Ale těsně před přechodem na cizí svět zbylé druhy varuje, že je vše podvod a líčí hrůzyplný kosmický kolotoč. Zbylí tak pochopí, že vyhraje ten, kdo odejde jako poslední a tak se vzájemně hlídají a pijí jen nezbytné množství. Jejich zmenšování však pokračuje dále, vypravěč je sleduje nejdříve lupou, později mikroskopem a nakonec jsou moc maličcí i na to. Láskou proměnění na mesiáše se zmenšují na atomy a povídka končí podobně jako hrdinové, tedy do ztracena.

V povídce "Ta s těmi copánky" se vrací Ferdinand Kostka po letech od cirkusu domů. Doma nachází tříletou Terezku a hned mu dochází, že není jeho, jenže manželka mezitím zemřela a tak se Ferdinand vrací zpátky k cirkusu a vymýšlí jak potrestat dcerku, kterou chápe jako ztělesnění manželčina hříchu. Znovu se vrací když je Terezce pět let a nutí ji do cirkusových čísel, je velmi přísný až krutý. Po několika měsících spokojeně odjíždí, ale v zimě, během tyfové nákazy, mu dojde, jak byl k dívence krutý. Všeho lituje a píše omluvný dopis, odpověď mu přijde až za několik let. Terezka v něm naopak oceňuje, že ji chtěl něco naučit a sama chce k cirkusu, což Ferdinand odmítá a v dalších dopisech ji to vymlouvá, když se po letech konečně vrátí domů, zjistí, že Terezka utekla k cirkusu. Ferdinandův pokus o trest se změnil v jeho vlastní trest a pokání, toto smutné téma je zpracované citlivě a s pochopením. Povídka líčí i obrovské útrapy a bídu při cestování s cirkusem a působí tak trochu jako antiteze k Cirkusu Humberto.

Čapkovsky laděná detektivní povídka "Miluj svého bližního" přináší drobné postavičky kriminálního polosvěta v době krize, kdy není úplně jasný rozdíl mezi detektivem a zlodějem, který krade a podvádí z hladu. Mezi polosnové povídky na hranici reality patří i "Slavný pes" s lehce absurdním námětem, její hrdinou je německý pes/hrdina likvidující na východní frontě sovětské psíky. Tento hrdina se stejně chová i v civilu resp. na dovolené, což je pro okolní pejskaře problém. Povídka reflektuje druhou světovou válku, zachycuje však i obecnější problém co s vojáky/veterány.

K žánru ryzí sci-fi se zdánlivě vrací povídka "Muž z Marsu" v níž se kosmonaut Vladimír vrací po pěti letech z expedice na Marsu. Najednou je pro něj těžké žít v rodném městečku, kde je vydán na pospas obdivovatelů, ctitelů a ctitelek. Navíc mu utekla manželka, protože během cesty došlo k havárii a přerušení spojení, Vladimíra tak po návratu čekala jen dcera Věra a syn Ondra. Věrka ho seznámí se spolužačkou Lídou a oba se do sebe brzy zamilují, Vladimír totiž potřebuje lásku - na Marsu měl práci ale na Zemi potřebuje lásku.

Manželka mu utekla z podobného důvodu, tehdy byl daleko, nyní se však vrací, aby o manžela bojovala. Ale jak ona tak Lída se ho bez boje zříkají ve prospěch té druhé, největším zklamáním je to pro Věru, která sice nevěděla na čí stranu se přidat, ale vzdání se bez boje odmítá a nechápe. Vladimír sám se vrací do Moskvy ke své práci a vydává se na další expedici, to už ho obě ženy chtějí pro sebe, on však dává přednost práci.

Povídka se sice odehrává v komunistické společnosti, ale i zde je samota člověka problémem a niterná potřeba lásky je velká. Dalšími motivy jsou tíha popularity, těžkost smrti (byť nepotvrzené) známého člověka a srovnání se jeho nejbližších s ní - ani jeden z manželů není soukromá osoba. Závěr knihy tvoří dvě drobnosti, v nichž autor ukazuje i smysl pro humor v ironickém duchu počátku 60. let.

***

Povídky jsou často lehce bizarní, mystické, snové nebo až surrealistické, najdeme v nich motivy Klímovské, Čapkovské nebo Wolkerovské. Přitom mají revoluční nádech a obsahují touhu po lepším světě a sociální spravedlnosti, což však působí upřímně a uvěřitelně. To je dáno tím, že převážná část díla je psána před druhou světovou válkou a je hluboce ovlivněná první světovou válkou a sociálními problémy tehdejší doby. Zmíněná touha se postupně mění na zdůraznění potřeby lásky v až novozákonním smyslu, autor doslova říká - člověk, to je láska.

Na druhou stranu mi připadá, jakoby Weiss (zvláště v povídkách) neměl svůj styl a vždy psal v duchu doby, což neberu jako výtku, i takový autoři jsou potřeba, protože budují podhoubí a pozadí celkového kulturního proudu. Jeho zdůrazňování potřeby lásky má však svoji významnou hodnotu a také líčení zážitků z první světové války a jejich umělecké zpracování má dokumentární i estetickou hodnotu a význam, zejména proto, že šlo o silný prožitek citlivého jedince a jeho pohled je úplně jiný než třeba u Remarquea nebo Haška.

11.03.2012
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
31.07.2019: Arduino 01 - Motivace k elektrotechnice
To jsem se jednou, nechci říct nudil, ale zkrátka jsem narazil na knihy "Porty, bajty, osmibity" a "Hradla, volty, jednočipy" od Martina Malého z produkce sdružení NIC.CZ, které jsou volně dostupné na knihy.nic.cz.
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je
...
Saha | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Moc nerozumím tomu, proč recenzujete nahrávku Agonu, když nemáte rád současnou artificiální hudbu.. Btw. mohu vás ujistit, že o "chaoticky ozývající se jednotlivé tóny osamocených nástrojů" skutečně
...
Michal Nejtek | 08.01.2018
Václav Havel - Largo desolato, Pokoušení, Asanace
To je zajímavé, asi si je taky přečtu. A alkohol a volné vztahy bych tak nějak tolerovala. Není to sice ideál, ale ani to není důvod k příliš přísnému soudu.
...
Verunka | 12.11.2017
Statistiky
Aktualizováno: 29.09.2019
Počet článků/fotek: 1374/13846
(C) Saha - 1990 - 2019 - Verze 1.3.32 - 11.05.2019 - Generated by SHREC 2.216
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.