Oceán - Pyramida snů
Mezi jednu z nejpopulárnějších popových kapel přelomu 80. a 90. patří synthpopový Oceán. K žánrovému zařazení do synthpopu je třeba poznamenat, že tehdejší pop vypadal úplně jinak než dnes a kapela tohoto typu by dnes jen těžko vyhrávala hitparády, spíš by se řadila do elektronického undergroundu. Ve své době byla kapela stylově přirovnávána k Depeche Mode, ale asi jen proto, že u nás chyběla širší znalost světové scény.
Oceán vydal dvě alba a poté se rozpadl pro názorové neshody - kapelu tvořili (již zesnulý) skvělý zpěvák P.Muk, bratři Vozáryové a P.Kučera. Bratři Vozáryové se hudebně hlásili (celkem překvapivě) k undergroundu, což potvrdili spoluprácí s Mejlou Hlavsou na různých projektech, P.Muk se zase více klonil k židovské symbolice.
Druhé album "Pyramida snů" (1991) jde ve stopách debutu, nabízí novoromantický synthpop a symbolické texty P.Honse odkazující na básníka O.Březinu, pro mnohé kontroverzní židovská symbolika debutu v textech již není tak zřejmá. Skladby převážně ve středním tempu nabízí zajímavé melodie a zvuky, melodické a docela chytlavé refrény, vše je korunováno nádherným zpěvem Petra Muka. Ve skladbách se střídají různé nálady, převažuje zasněná a potemnělá ("Poslední soud", "Větrný mlýn", "Osud"), dojde i na lehce svižnější ("Nepoví") nebo melancholické ("V Mlze") skladby. Mezi největší hity patří (spíše temnější) "Prázdná Ulice" a "Noc je jako den" - jenže ono co skladba, to potenciální hit. Silná je i "Naděje", svým způsobem celkem optimisticky znějící a přinášející (překvapivě) naději.
Na CD znějí pouze klávesy a elektronické bicí, tuším, že se mluvilo i o analogových sekvencerech, rejstřík nástrojů resp. zvuků je ale docela variabilní a klávesy přinášejí jak romantické prvky tak i temně elektronické, k temnému zvuku odkazuje i instrumentálka ".", jíž končilo původní CD - na LP nebyla. Album vyšlo samozřejmě i v reedici a CD z roku 2001 obsahuje singlové bonusy, kde zaujmou svižná "Narcis", "Večer na zámku" a temné "Černé je nebe", které se Pyramidě snů bez problémů hodí a možná na ní nebyly jen z kapacitních důvodů.
Zbytek CD tvoří čtveřice remixů projektu Haifa. Ty přinášejí různé variace na základní téma, skladby jsou posunuty do lehce alternativního hávu, jsou meditativnější a jakoby modernější. Již tak symbolické texty jsou v nich rozsekány do fragmentů, zpěv je místy různě zeechován a zkreslen a díky tomu nevyzní tak afektovaně.
Oceán není řemeslný (synth)pop ale nabízí něco navíc, různé vyhrávky a zvuky dávají nahrávce mýtický i temně elektronický opar. Nejde však o žádné EBM, pořád je to synthpop 90. let i když dnes by to byl spíše underground :). Celkově mi nahrávka přijde na svou dobu a možnosti celkem invenční i když bez vyložených experimentů, na druhou stranu může dnes znít poněkud naivně a jednoduše, pro mě však svoje kouzlo stále má. A to přesto, že můj hudební vývoj šel úplně jinými cestami, přesto P.Muka jako zpěváka (v Oceánu) uznávám.
Velkou roli v mém hodnocení hraje samozřejmě nostalgie, šlo o jednu z prvních kapel, které jsem poslouchal a také šlo o jednu z prvních českých kapel, která vzbudila jak masové šílenství tak rozporuplné reakce. Oceán pro mě znamená vzpomínku na gympl a rád si ho poslechnu i dnes, připomíná mi dobu, kdy se možnosti zdály velké... A texty, byť nesrozumitelné, na mě měly ve své celkem silný inspirativní vliv - a některé fragmenty jsou docela chytlavé.