images/logo.png
SHWB na blogspot  | Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Jack Kerouac - Podzemníci

Autobiografický román beatnického spisovatele Jacka Kerouaca zachycuje jeho vzpomínky na intenzivní milostný vztah s míšenkou Mardou. Kerouac změnil jména postav a celé vyprávění přesunul z New Yorku do San Francisca, přesto obsahuje román mnohé intimní detaily. Na pozadí vztahu poznáváme divokou subkulturu tehdejších podzemníků (beatníků), Kerouac ale nepíše jejich kronikou, píše svoji horečnou zpověď.

Leo, Kerouacovo románové alter-ego, vystoupí po průšvihu z lodi mířící do Japonska a vrátí se do San Francisca, kde zapadne do místní komunity podzemníků. Leo je s jednou vydanou knihou relativně známý, ve svých třiceti letech je starší než podzemníci kolem něj a nejen proto mezi ně úplně nezapadá. V komunitě jej zaujme míšenka Mardou, prakticky sirotek - černošská matka zemřela při porodu a otec (indián) je tulákem, dívka ho prakticky nepoznala. Leo se snaží dostat Mardou do postele, z jejich vztahu se ale postupně vyvine něco hlubšího, byť celá známost trvá jen několik týdnů.

Celý děj provází bezstarostnost divokých večírků a dlouhých mejdanů, levných hospod, bopových a jazzových klubů, vše má opar umění, revolty a samozřejmě drog a alkoholu. Mezi spoustou kamarádů a známých je mnoho začínajících umělců a tak dojde jak na debaty o poezii a psaní tak na drogové excesy. Mardou na rozdíl od ostatních drogy nebrala ale přesto ji po nějaké době v komunitě hráblo a Kerouac sugestivně líčí, jak vyrazila nahá do ulic. V blázinci se ale snažila vypadat normálně, protože viděla, jak to tam vypadá a za dva dny byla zpět, nyní chodí k psychoanalytikovi. Jako na černošku se na ni lidé dívají přes prsty, také Leovi ledacos vadí, třeba její úklid a vaření, ale ve vzpomínkách už vše vypadá trochu jinak. Jako "jižan" (přitom je francouzský Kanaďan) také přemýšlí, jak ji přijme jeho okolí - to když uvažuje o tom, že s ní bude žít.

Leo však začne velmi brzo uvažovat o rozchodu, důvody se splétají z nitek mejdanů a večírků, Leo jakoby k rozchodu mířil se sebedestruktivní jistotou vedenou ješitností a divokým životním stylem. Jistá jeho část si sice přeje, aby jim to klapalo, je však slabší a navíc, po rozchodu by zase mohl psát a tvořit, což mu teď nejde. Navíc je závislý na matce o kterou se stále stará a otázka, zda matka nebo Mardou je pro něj velkým dilematem. Leo totiž u matky žije a k Mardou si chodí odpočinout (a naopak), takže mezi podzemníky nežije naplno, jen je sleduje - a pak jde domů.

Jedním z mnoha podnětů rozchodu byl jeho sen o tom, jak se Mardou milovala s básníkem Yurim. Leo neváhá svůj sen všem rozhlásit, ve světě drog a alkoholu jakoby sny ovlivňovali skutečnost, což později přivedlo Kerouaca k budhismu. Následuje příhoda s kárkou a další hravá setkání Mardou s Yurim, na pozadí dalších a dalších divokých večírků, kde Leo zůstává a Mardou odchází domů aby se k ní později vrátil opilý - pokud vůbec. Tyto neustále večírky a chození ven ji unavuje, Kerouacovy vzpomínky ve skutečnosti neobsahují nějakou zábavu, spíše opilost, vztek a kocovinu - morální i fyzickou.

Mardou zatím bezprostředně blbne s Yurim, Leo jako starší a vážnější nedokáže být tak spontánní. Yuri se na ně tak trochu přilepil, což je mezi podzemníky normální, peníze nemá nikdo a tak si různě pomáhají, přespávají u známých atd. a i sám Leo žije na úkor některých svých přátel. Leo stále uvažuje, zda a jak se rozejít i když to vlastně nechce, mezi ním a Mardou je totiž jistá empatie. Přesto k rozchodu vše směřuje, tedy v jeho vzpomínkách, které jsou selektivní, poslední kapkou je, že se Mardou skutečně vyspí s Yurim, který přišel opilý přepsat jako jindy. Leo má možnost odpustit nebo opustit a volí to druhé - z čehož se později musel vypsat právě tímto románem.

Román je psán v ich formě a jde o proud vzpomínek, věty jsou přes celé stránky a jsou plné závorek, pomlček a odboček. Kerouac často sleduje momentální nápad a výsledkem je intenzivní text napsaný bezprostředně po rozchodu za tři dny a tři noci, takže je vše ještě syrové a čerstvé, jde o horečnou a osobní zpověď z nepovedeného vztahu i vlastní ješitnosti a paranoi. Zhruba v půlce knihy se začnou objevovat jakési výlevy myšlenek předznamenávající rozchod a zrovna tahle pasáž mi přijde dosti nudná, ublíženecká a až ufňukaná. Objevuje se zde i homosexuální stylizace a úlety i detailní líčení sexuálních zkušeností a zážitků s Mardou. V době vztahu četl Kerouac knihu o funkci orgasmu, což ho významně ovlivnilo - jeho vztah s Mardou rezonuje s touto četbou.

Leo/Kerouac se postupně ukazuje jako zamilovaný chlap, který neví co chce a mlátí s ním "puberta", ego a ješitnost ale i drogy a alkohol. Zato Mardou je jako žena jiná, jakoby vyspělejší, ten mateřský nebo opatrovnický pud je i v ní. Podle doslovu je kniha plná smutku, mně však přijde, že jde o bezradnost až zoufalství a z toho plynoucí smutek.

V textu se objevují odkazy na Ginsberga, Baudlaira a další moderní básníky a právě toto prostředí básníků a beatníků mě dosti zaujalo. Jde totiž o prostředí, z něhož později vyrostl Andy Warhol a jeho Factory, Velveti, Doors i Bukowski - tedy aspoň pro mě je to jeden proud, který oživují i vzpomínky na studentská léta. A to mě samozřejmě přitahuje - zvlášť v kontrastu práce v nadnárodní korporaci, byť s lidskou tváří.

05.08.2012
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
31.07.2019: Arduino 01 - Motivace k elektrotechnice
To jsem se jednou, nechci říct nudil, ale zkrátka jsem narazil na knihy "Porty, bajty, osmibity" a "Hradla, volty, jednočipy" od Martina Malého z produkce sdružení NIC.CZ, které jsou volně dostupné na knihy.nic.cz.
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je
...
Saha | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Moc nerozumím tomu, proč recenzujete nahrávku Agonu, když nemáte rád současnou artificiální hudbu.. Btw. mohu vás ujistit, že o "chaoticky ozývající se jednotlivé tóny osamocených nástrojů" skutečně
...
Michal Nejtek | 08.01.2018
Václav Havel - Largo desolato, Pokoušení, Asanace
To je zajímavé, asi si je taky přečtu. A alkohol a volné vztahy bych tak nějak tolerovala. Není to sice ideál, ale ani to není důvod k příliš přísnému soudu.
...
Verunka | 12.11.2017
Statistiky
Aktualizováno: 29.09.2019
Počet článků/fotek: 1374/13846
(C) Saha - 1990 - 2019 - Verze 1.3.32 - 11.05.2019 - Generated by SHREC 2.216
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.