images/logo.png
SHWB na blogspot  | Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Karel Hynek Mácha (1810-1836)

Už od pubery a možná i dříve jsem chtěl číst básně, ale nikdy jsem to moc nedovedl. Zvládl jsem Villona, který mě docela bavil, zkoušel jsem symbolisty v čele s Březinou, dále proklaté i moderní básníky, ale moc jsem z toho neměl a tak jsem poezii postupně vzdal. Až koncem roku 2010, po přečtení hodně prózy a získání širšího kulturního přehledu se pomalu k poezii pokouším vracet.
V těchto článcích se snažím zachytit můj dojem z daného básníka a tak se trochu zajímám i o životní osudy. Jde mi i trochu o polidštění básníků, kteří jsou nám ve škole často prezentováni jako bytosti romantické až éterické. Jenže ve skutečnosti šlo často o osoby psychicky nevyrovnané, opilce, rebely a někdy i vyvrhely. A to nemluvím jen o Villonovi, Ginsbergovi, Apollinairovi, Bukowském nebo Bondym - prý i Neruda měl problémy s alkoholem...

K.H.Mácha patří mezi zakladatele moderní české poezie a průkopníky romantismu u nás. Nebyl však jen básníkem ale i prozaikem a dramatikem, o divadlo se zajímal i jako herec, byl vášnivým čtenářem (nejen) moderní pozeie v čele s Byronem.

Jeho životní osudy, bouřlivý vztah s Lori, výlet do Itálie, putování po českých hradech, zříceninách a horách, advokátní praxi v Litoměřicích - to vše je dostatečně známé a nemá cenu to nějak rozebírat. Stejně tak jeho smrt, když se při hašení požáru napil zřejmě kontaminované vody, i když přesná příčina jeho smrti nebyla dodnes určena. Jeho smrti dává morbidně romantický nádech to, že v den plánované svatby s Lori se konal Máchův pohřeb.

Kvůli jeho předčasné smrti je jeho dílo nedokončené a zlomkovité (a možná i různě upravené K.Sabinou), stejně tak náš náhled na něj je zkreslen jeho bouřlivým mládím - zkrátka se nestihl usadit a vybudovat kolem sebe počestnou a seriózní auru, jako jiní, déle žijící umělci.

A jako snad v každém textu o Máchovi musím také já zmínit jeho šifrovaný deník, poprvé částečně rozluštěný Jakubem Arbesem. Z deníku si každý zapamatuje pouze onu poněkud bulvární informaci kde a jak pical Lori, což by mnozí seriozní pánové nejraději zatajili, nás ostatní to však utvrdí v tom, že i Mácha byl jen člověk.

Máj

Máchův Máj je jedna z nejvydávanějších českých knih, mluví se o více než sto padesáti vydáních (sám mám tři) a patří i k základním kamenům české (moderní) poezie. Přesto se domnívám, že báseň jako takovou jen málokdo skutečně četl a v jejím hodnocení převažuje zažitá školská představa romantické májové přírody a lásky.

Předehru Máje tvoří (trochu neorganicky začleněná) oslavu Čechů a národní burcování, což mělo ve své době velký význam. Úvod prvního zpěvu skutečně líčí májový večer, lásky čas. Idyla však netrvá dlouho, osamocená dívka marně čeká u jezera již několikátý den na svého Viléma. Dvacátý den místo milého připlouvá temný plavec a ukazuje dívce vzdálenou věž, kde čeká její Vilém na smrt, protože zavraždil svého otce, aby pomstil její zradu - a proto dává temný plavec dívce vše za vinu. První zpěv tak v lůnu krásné přírody odkrývá základní dějový rámec celé tragédie.

Druhý zpěv se odehrává ve vězení, kde Vilém vzpomíná na svou milou a pochybuje o její lásce. Vzpomíná i na mládí, kdy byl otcem vyhnán a přidal se k loupežníkům, jako jejich velitel získal přízvisko "strašný lesů pán". Ze žárlivosti zabil soka v lásce aniž v něm poznal svého otce, jeho strašný čin je tak dvojí pomstou otci - za vyhnání a za svedení milé. Dvojí zrada a dvojí pomsta ho v úvahách děsí, marně hledá východisko, přemýšlí o smrti jako o prázdnotě bez zvuku, v mrákotách šeptá hrůzná slova dozorci, jež se již nikdy neusměje.

První intermezzo je Faustovsky laděný laškovný rej, kde se objevují duchové, lebky, hlasy, vichr, měsíc, žába, rosa, padající květ a další. Ti všichni se připravují na příchod odsouzeného Viléma, kulisou je pahorek se sloupem a kolem, v němž bude Vilém lámán. Třetí zpěv líčí popravu na kopci i soucit lidí, druhé intermezzo lkaní duchů nad tím, že vůdce zahynul. Čtvrtý zpěv se odehrává o sedm let později, vypravěč stojící na pahorku sleduje Vilémovu lebku a nechává si vše vylíčit a nad celým příběhem cítí hluboký soucit a žal.

Děj Máje není podle Máchy podstatný i když je jeho předobrazem skutečná událost. Zásadní není ani oslava přírody ale temný životní smutek, romantická rozervanost atd. Máj je útlá báseň, ale Mácha pár slovy dokáže namalovat obraz nebo přesně vyjádřit pocit či náladu a tak je celkový zážitek intenzivní.

Další básně

Mácha však není jen Máj, ale mnoho dalších básní. Mimo několikasvazkových sebraných spisů jsou vydávány spíše nahodile, jako doplněk Máje i samostatně a lze je také (volně) stáhnout ze stránek pražské knihovny. Krom českých básní psal Mácha i německé, tyto ranné básně vyšly pod souhrnným názvem Jitro a byť jsou často opomíjené, stojí za přečtení.

Základní východisko básní je podobné, často je zde spojena láska, oslava přírody a tragická (nebo závažná) událost. V básních převažuje skepse, tesknota a temnota, objevuje se v nich mnoho romantických rekvizit a situací jako je osamělý cizinec, opuštěný mladík přidávající se k loupežníkům, poutník nebo harfeník, jehož harfa oněměla, což je oblíbený Máchův symbol (pro smrt). Mezi další symboly smrti patří růže, která uvadla nebo slavík, který dozpíval. Tyto a další rekvizity jsou spíše dobovou pomůckou a Mácha se pomocí nich snaží vyjádřit něco více, totiž pocity zklamaného mladíka a zejména kontrast ideálů a reality. V této souvislosti uvádí, že dříve cítil radost a krásu, čekal lepší, veselejší život, více lásky - nyní cítí jen smutek. Líčí své mladistvé naděje a následné zklamání, připadá mu, jakoby se vrátil po dlouhé době v kraj svého mládí, kde ho čeká jen zklamání; jeho víra a ideály zmizely někde v minulosti. Obrací se k můze pro inspiraci, hledá nadšení, které kamsi vyprchalo a ztratilo se a útěchou je mu jen hrob. Popisuje se jako strom, který předčasně rozkvetl a zmrzl. A když mluví o smutných myšlenkách, přeje si, ať trápí jen jeho a ne ostatní lidi.

Smrt a pohřební tématika byla obecně Máchovi velkou inspirací a tak se to v básních hemží mrtvými (milenkami). Nejde však o morbidní posedlost, spíše inspiraci pro úvahy o pomíjivostí všeho. Dále se ptá, proč (on sám) tolik touží po hrobech a jeho odpovědí je, že ve smrti hledá útěchu, klid a mír. V raných básních ještě dává naději na (křesťanské) vzkříšení, později však líčí absurditu myšlenky života po smrti ("Těžkomyslnost") a jednoznačně doufá ve věčné nic, razantně odmítá posmrtný život. Symbolicky mluví o zemi jako matce, k niž se její syn smrtí zase navrátí. Myšlenku, že smrt je konec opakuje Mácha několikrát a mnozí v ní vidí jeho zásadní myšlenkový přínos, tento postoj se však v básních rodí postupně a Mácha v různých básních řeší různé varianty aniž by bylo jasné, k čemu se vlastně přiklání.

Jeho převažující smutek kontrastuje s básněmi, v nichž se z noci rodí den a temnota je rozehnaná ranním sluncem, s líčením krásných přírodních scenérií nebo alegorických obrazů. Zde dokáže být Mácha veselý, což dokazuje třeba žánrový obrázek lovecké oslavy, kde líčí veselí při lovu, radostný ruch a shon a říká dokonce "milý je život". Objevuje se zde i trocha ironie a přízemnosti, říká "co zde sním a vypiju, je jediné co užiju". K tomu se připojují až realistické a neromantické pohledy, "Abelard Heloize" odkazuje na slavný a dramatický příběh lásky středověkého filosofa a jeho žačky, původně až mystický příběh má romantické rysy a to chybějící v loučení milenců si Mácha domyslí sám.

Některé básně jsou laděny filosoficky a symbolicky, mluví zde třeba o času jako mstiteli, jež zničí krásu (světa). V básni "Duše nesmrtelná" líčí paradox existence nehmotné duše v těle, s křesťanstvím a Bohem se vyrovnává opakovaně. Boha uznává jako tvůrce, za stvoření světa mu přiznává obdiv, na druhou stranu žehrá, že musí (tiše) nést jeho vůli. V básních s náboženskou tématikou se objevují i náznaky sociálních témat, zejména soucit s chudými inspirovaný u Ježíše.

Z drobnějších motivů mě zaujalo třeba to, když mluví o svém poselství, o úkolu básníka a pěvce putovat světem a zachycovat krásu a všude poznávat (bohužel) (to stejné). Při této příležitosti líčí pocity při překročení hranic české země - poutník opouštějící vlast se cítí stejně jako umírající. Občas se objeví i báseň oslavující český národ a jeho (idealizovanou) minulost, dále připomíná slavné báje a slovanské legendy. Ale i ty jsou spíše temné a drsné, plné hrdinských bojů, a pro pozdější "obrozeneckou" laskavost zde není místo. V jiných básních se objevují až strašidelné situace jako temná noc naplněná hrůznými zjevy duchů, k těmto "duchařským historkám" patří i nadsmyslové propojení milenců - když se stane něco jednomu (zemře), dozví se to hned ten druhý.

Pro Máchu existují dva nejvyšší city - láska k ženě a láska k vlasti. Líčí pustý život bez milenky i konflikt mezi milenkou a vlastí, od jedné ho volá druhá. To končí samozřejmě smrtí, protože něco jako dobrý konec Mácha (ani romantismus) nezná. Kromě již zmíněných sociálních náznaků se objevují i náznaky humanismu, od lidí totiž čeká, že mají srdce - bez něj jsou prázdní.

***

S Máchou to není jednoduché - jednou se řeklo, že je romantik a jeho přínosem je věčné nic, ale když si jeho dílo člověk přečte, tak zjistí, že vše je mnohem složitější. Mnohé motivy se opakují, rozvíjejí a vyvíjejí, navíc Mácha sám vydal jen pár básní a my dnes máme k dispozici jen různé zlomky a pracovní verze, kdoví jak upravené Sabinou, takže vlastně nevíme, co Mácha sám považoval ze definitivní verzi. Přesto si myslím, že nelze zjednodušovat, že Mácha rovná se věčné nic a zánik.

Máchovy básně se pohybují na pomezí romantismu a baroka, ale čtou se docela dobře. Obsahují tajemno, tragiku i poetiku, občas dojde na odlehčení nebo hlubší úvahu. Poetické obraty přitom nezní špatně ani nejsou tak barokně košaté a nesrozumitelné jako u dalších raných romantiků, v básních lze nalézt více vrstev a skryté významy, takže si je čtenář může různě domýšlet a interpretovat po svém. Zřejmě jako dozvuk barokní poezie se objevují symbolické a křesťanské motivy, ale i ty, stejně jako romantické rekvizity, slouží k vyjádření existencionální úzkosti plynoucí ze zklamání světem, s kontrastu mezi ideály a skutečností.

Mácha se žánrově pohybuje v (dobovém) romantismu, jehož byl u nás průkopníkem, v jeho básních převažuje temný, melancholický smutek, úzkost ze světa, z nenaplnění a malosti. Hryže ho žal, bloudí bez cíle a bez domova, těší se na smrt. Tu a zánik vítá jako klid a odpočinutí si od pozemských strastí, což je hodně daleko od onoho zprofanovaného "Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas."

01.12.2013
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
31.07.2019: Arduino 01 - Motivace k elektrotechnice
To jsem se jednou, nechci říct nudil, ale zkrátka jsem narazil na knihy "Porty, bajty, osmibity" a "Hradla, volty, jednočipy" od Martina Malého z produkce sdružení NIC.CZ, které jsou volně dostupné na knihy.nic.cz.
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Statistiky
Aktualizováno: 29.09.2019
Počet článků/fotek: 1374/13846
(C) Saha - 1990 - 2019 - Verze 1.3.32 - 11.05.2019 - Generated by SHREC 2.216
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.