The Plastic People Of The Universe - Live 1997 DVD
Oficiálně se PPU rozpadli v polovině 80. let, k prvnímu reunionu došlo v roce 1992 pro pár příležitostných koncertů k výročí charty. V roce 1997 následoval další reunion a regulérní turné, byť ještě bez žádných plánů na další pokračování kapely. A právě toto turné představovalo prakticky první oficiální příležitost seznámit se s tvorbou této kultovní kapely pro širší a běžné publikum.
Záznam z turné vyšel jak na CD tak na DVD. To zachycuje záznam dvou koncertů, z pražského klubu Roxy (cca 50 minut) a z plzeňského KD Svornost (cca 70 minut). Na turné se prezentuje podle mě muzikantsky nejsilnější sestava PPU, tedy Mejla (autor veškeré hudby, basa a zpěv), J.Janíček (klávesy), J.Kabeš (viola), V.Brabenec (saxofon), J.Brabec (bicí), tyto klasické členy doplňuje Joe Karafiát na kytaru.
Na turné zazněly nejslavnější skladby z první poloviny 70. let na texty Egona Bondyho a pár skladeb z počátku 80. let a tak kromě věcí jako "Podivuhodný Mandarin", "Dvacet", "Zácpa", "Toxika", "Nikdo", "Magické noci" dojde i na věci jako "Moucha v ranním pivu", "Šel pro krev" nebo "Špatná věc". Jde vlastně o mix dvou nejslavnějších období kapely a na věci mezi nimi, dlouhé monotematické opusy, nedojde - skoro bych řekl naštěstí, protože nejsou lehce stravitelné.
Nejdříve jsem se díval na kratší záznam z Roxy a první vizuální dojem není lichotivý, kluci vypadají strhaně a jakoby je to ani nebavilo. Hudebně je ale vše v pořádku, staré skladby zní trošku rockověji, přitom zůstává zachován undergroundový a experimentální původ. Třeba "Okolo okna" obsahuje zajímavé psychadelické pasáže, "Nikdo" zpívaná Kabešem má silný drive a "Rozvaha neuškodí ani kuřeti" má až floydovský nádech, náladou je úplně někde jinde, je taková teskná a ... nádherná. V úvodu závěrečných "Magických nocí" hraje Z.Fišer na theremin, jen máváním rukama ve vzduchu, což je celkem efektní, bohužel to kamera zabírá jen pár vteřin. Během koncertu dojde na mnoho vyhrávek a sólovaní, jak saxofonu tak hlavně kytaristy J.Karafiáta, který celkový zvuk výrazně obohacuje, celkový dojem je na jednu stranu syrovější a přitom i propracovanější. Až třicet let staré skladby člověka postupně pohltí svojí magickou přitažlivostí.
Záznam z Plzně je jakoby chaotičtější, ale celkově mě bavil o něco víc, kapela zní energičtěji nebo radostněji. Pořadí prvních cca šesti skladeb je stejné (oba koncerty se repertoárem významně překrývají), záznam z Plzně obsahuje navíc skladby "Spofa Blues", "Elegie", "Kanárek", "Špatná věc", legendární "Muchomůrky bílé" nebo "Jó, to se ti to spí". Celkově je to větší bordel v pozitivním smyslu slova, atmosféra je lepší, možná i dynamičtější kamerou a jakoby stísněným prostorem. Dlouhá mezihra v "Zácpě" člověka vtáhne, podobně hypnotická je "Spofa blues", zaujme nervní a divočejší začátek "Nikdo", energická "Elegie", silné jsou i skladby "Kanárek" a "Špatná věc". Publikum reaguje bouřlivěji než v Praze a dojde na dva přídavky - nad klávesovým doprovodem sborově zpívané "Jó, to se ti to spí" a poté Mejla jen s basou zazpívá "Muchomůrky", jde o takové navázání na předchozí "ukolíbavku" a "akustický" konec večírku.
U obou záznamů jakoby kameramani nevěděli, co mají vlastně natáčet, třeba když někdo sóluje tak zabírají jiného, totéž platí o zpěvu a i theremin by si zasloužil více prostoru. Dojde i na podivné polocelky a tak je celkově záznam dosti chaotický, což na druhou stranu umocňuje psychadeleický zážitek. Kvalita a zpracování odpovídá tehdejším zvyklostem a možnostem, takže jde o standardní hudební DVD své doby.
Bonusy tvoří rozhovory, které mají dohromady cca 10 minut. Mejla mluví o začátcích kapely a říká, že hráli jen proto, aby mohli oblbovat holky. Nevím, jestli Vráťa ve vzpomínce na V.Havla nezveličuje význam plastiků, ale proč ne. Zajímavý je postřeh na téma co je underground a role plastiků v něm - dříve stáli proti konzumu a šlo jim o svobodu, dnes už je to "jen" muzika, i když pohledy jednotlivých členů na tuto otázku se liší. A zazní také dosti podstatné konstatování, že kdysi je slyšelo jen pár lidí jednou nebo dvakrát, kdežto tohle turné je příležitost pro širší publikum i poděkování tehdejším divákům.
Ve své době byl malý zázrak, že se vůbec plastici dali dohromady a kdybysme tušili, že Mejlovi zbývá jen pár roků života... Takže dokumentární hodnota DVD je obrovská a ani umělecký dojem není zanedbatelný - je to vlastně ukázka, že Plastici znějí jako běžná rocková kapela. Totiž, že i bez jakéhokoliv politického humbuku okolo mají hudebně co nabídnout a že to stojí za to. Na druhou stranu nemám z vystoupení pocit kompaktní kapely, spíše jde o pětice individualit...
- A bude hůř
- DG 307 - Historie Hysterie
- DG 307 - Šepoty a výkřiky
- DG 307 - Uměle ochuceno
- Domácí kapela - Jedné noci snil
- Domácí kapela – Neděle
- Egon Bondy - My žijeme v Praze ...
- Fiction
- Fiction - Neverending party
- Garáž - nejlepší léta
- Hudba 85
- Mejla Hlavsa & Jan Vozáry - Magická noc (In memories of The Plastic People)
- Mejla Hlavsa - Než je dnes člověku 50 - Poslední dekáda
- Půlnoc - City of Hysteria
- Půlnoc - Kniha noci (1988-1989)
- Půlnoc Live In New York
- Půlnoc - Půlnoc
- The Plastic People Of The Universe & Agon Orchestra - Pašijové hry
- The Plastic People Of The Universe - Bez ohňů je underground
- The Plastic People Of The Universe - II - Vožralej jak slíva
- The Plastic People Of The Universe - I - Muž bez uší
- The Plastic People Of The Universe - IV - Ach to státu hanobení
- The Plastic People Of The Universe - IX - Hovězí porážka
- The Plastic People Of The Universe - Líně s tebou spím
- The Plastic People Of The Universe - Maska za maskou
- The Plastic People Of The Universe - VII - Co znamená vésti koně
- The Plastic People Of The Universe - VIII - Kolejnice duní
- The Plastic People Of The Universe - VI - Jak bude po smrti
- The Plastic People Of The Universe - V - Pašijové hry velikonoční
- The Plastic People Of The Universe - XI - Trouble Every Day
- The Plastic People Of The Universe - X - Půlnoční myš
- The Plastic People Of The Universe - 1997