Vojta:

Po téměř sedmi měsících jsme opět nastoupili k soutěžnímu utkání. Soupeřem nám byla rezerva Hombres. Tedy tým s vesměs o generaci mladšími hráči. Osobně zastávám názor, že vzhledem k našemu věku bysme si na takovéto rozložení sil měli zvyknout, protože časy, kdy jsme potkávali ještě starší borce, než jsme my, jsou ty tam. Takže jsme čekali, že fyzičkou a běháním je asi nepřehrajeme, ale nebylo to nakonec tak hrozný. Jakože jo, funěli jsme, ale hratelný to bylo. Musela by se ovšem přidat troška štěstí a docela hodně bojovnosti a sebedůvěry. Takhle jsme hráli druhé housle. Soupeř byl nebezpečnější a my hrozili pouze z ojedinělých brejků a víceméně náhodných akcí. Na první gól v naší sítí po ukryté střele zpoza Michala ještě stihl do poločasu odpovědět Vojta. Nicméně jsme za poločasovou remízu mohli vděčit hlavně tomu, že si Mlaďoch, nahradivší v brance Dafiho, očividně dobře postavil kasu, jejíž konstrukci soupeř při několika závarech neomylně trefoval. V druhé půlce se tak mohlo ještě stát cokoliv. Bohužel se zázrak nekonal a po jedné zblokované střele Honza nepochopitelně propustil míč i svého hráče, který pohodlně zavěsil do prázdné. Pak už jsme tahali za kratší konec. Nějaké šance ještě přišly (Vojta, Ivoš), ale zůstaly nevyužité. Naopak soupeř odskočil nejdřív z brejku a následně ještě dvakrát při naší totálně nezvládnuté power-play. Konečný výsledek 1:5 plus mínus odpovídá tomu, co se na hřišti dělo. Mohli bychom se vymlouvat na absence v sestavě, ale to by byl alibismus. Soupeř byl hratelnej a my měli být odvážnější a v zápase si počínat zkušeněji.